Láska si nevybírá

Kapitola 4.

Clarke

Když jsem přišla domů, vrhla jsem se na úklid domu. Utřela jsem všude prach a umyla podlahu po celém domě.

Jakmile jsem s tím byla hotova, zaslechla jsem odemykání zámku u dveří, a tak jsem šla automaticky k nim. 

„Ahoj, Clarke." pozdravila mě máme.

„Ahoj. Co dneska, zase hodně práce?"

„Ano, ale méně než včera." oddechla si. 

Když došla do obýváku začala se rozhlížet všude kolem.

„No ne, ty jsi tady uklízela?" zeptala se potěšeně.

„Jo, měla jsem čas, tak jsem to udělal místo tebe." řekla jsem.

„To je od tebe hezké." usmála se a vydala se směrem ke kuchyni.

„Příští týden jedeme na školní výlet." sdělila jsem jí.

„Opravdu? To je super, doufám, že si to užijete."

„To já taky." řekla jsem s nadšením. „No nic, jdu do svého pokoje. Kdybys něco potřebovala, tak víš kde mě hledat."

„Až bude večeře, tak tě zavolám." ujistila mě.

Zavřela jsem se do pokoje a zapnula si televizi. Našla jsem pořad s písničkami a vzala si ze stolu papír a tužku. Lehla jsem si na postel a začala malovat.

Po asi hodině mě máma zavolala na večeři. Uvařila lasagne. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

„Před chvílí mi volali z práce. Zítra mě tam potřebují na noční." oznámila mi máma. 

Nemám ráda když chodí na noční. Jsem pak celou noc sama v domě a nemám z toho dobrý pocit.

„Dobře." řekla jsem, i když jsem z toho neměla moc radost a dojedla své lasagne.

Ráno mě vzbudil budík do deštivého dne. Vypnula jsem ho zůstala ležet. Dneska jsem byla unavená jako nikdy jindy.

A takhle to pokračovalo i další den, dokud konečně nenastal pátek.

Ten den bylo hned od rána jasno a já mohla vstávat o něco později, protože nám odpadla první hodina. Když jsem vylézala z postele, máma už byla v práci.

Vešla jsem do kuchyně a otevřela lednici. Vytáhla jsem z ní mléko a ze skříňky jsem si vzala cereálie. 

Měla jsem ještě spoustu času, takže jsem se mohla v klidu najíst. Poté jsem se oblékla a vyrazila na bus.

Před školou jsem narazila na Raven, Octavii a Bellamyho.

„Ahoj." pozdravili jsme se navzájem.

„Dneska se nabírají noví členové do rugby týmu." oznámila mi Octavia. „Nechceš se jít podívat? Bude tam Lincoln a ten by se s tebou rád seznámil." 

„Ale jo, proč ne. Budu ráda." usmála jsem se.

„Jo a Bell se bude chtít dostat do týmu." řekla se smíchem Octavia a plácla ho po rameni.

„Ty?" zeptala se pobaveně Raven.

„Co je na tom špatného? Myslím si, že na to mám." obhajoval se Bellamy.

„O tom nepochybujeme velkej brácho." řekla s úsměvem Octavia a všechny tři i společně s Bellamym jsme se začali smát.

Vyučování uběhlo poměrně rychle. Nábor má začít až v pět odpoledne, takže mám dost času na to, zajet domů a nachystat se. S Octavií a Raven jsme si daly sraz o půl páté před školou. Bellamy tam musí být už ve čtyři, aby se stihl včas připravit a zapsat.