Láska si nevybírá

Kapitola 38.

Clarke

Lexa a já jsme v obýváku a zdobíme vánoční stromek, který jsme před týdnem koupily. Máma pobíhá po celém domě a uklízí všechno, co se dá. Nikdy jsem tyhle vánoční úklidy nechápala. Jaký to má smysl? Stejně je hned zase všude nepořádek.

Do Vánoc zbývají tři dny. Dárky už jsem sehnala a díky tomu ze mě odpadl všechen ten stres. A také proto, že už jsou konečně vánoční prázdniny, takže máme klid od školy.

„Už zbývá jediná věc." prohlásila Lexa a vytáhla z krabice hvězdu, kterou mi podala. Podívala jsem se na špičku stromu, na kterou bych nedosáhla, ani kdybych se postavila na špičky.

„Jsi vyšší, je to na tobě." otočila jsem se k Lexe a natáhla k ní ruku s hvězdou. Místo toho, aby si ji Lexa vzala, mě chytla kolem pasu a zvedla ze země. Natáhla jsem se ke špičce a nasadila na ni hvězdu.

Lexa mě postavila zpátky na zem a usmála se. „Krása." řekla a prohlížela si vánoční stromek, který jsme právě ozdobily.

Objala jsem ji kolem pasu a položila si hlavu na její rameno. „Tohle jsou naše první Vánoce, které spolu strávíme."

„První z mnoha dalších." otočila ke mně Lexa hlavu a políbila mě na rty.

„Wau, tak pěkně ozdobený stromek jsem už dlouho neviděla." uslyšela jsem mámin hlas kousek za námi.

Pustila jsem Lexu a šla blíž k mámě. „Je ještě něco, s čím bychom ti mohly pomoct?"

„Vypadá to, že ne. Všude jsem uklidila, stromek je ozdobený, dům je ozdobený a na cookiesky je ještě čas." řekla máma a usmála se.

Lexe začal zvonit mobil a tak ho rychle vytáhla z kapsy. Podívala se na obrazovku a zamračila se „To je máma. Asi bych to měla vzít." řekla a odešla pryč z obýváku. Slyšela jsem ji jít po schodech nahoru a zabouchnout dveře našeho pokoje.

„Clarke, nebude ti vadit, když sem pozvu na Vánoce i Marcuse?" zeptala se máma.

„Jasně že ne." usmála jsem se. „Půjdu za Lexou, kdybys něco potřebovala, stačí zavolat."

Přišla jsem ke dveřím našeho pokoje a zaklepala. Chvíli jsem počkala, než jsem vstoupila dovnitř. Lexa stála uprostřed pokoje s mobilem u ucha a hádala se s mámou. „Clarke s Abby toho pro mě udělaly za těch pár měsíců víc, než ty celý můj život." zakřičela Lexa naštvaně do mobilu. Zavřela jsem dveře a Lexa se ke mně otočila. Když mě viděla, trochu se uklidnila. „Už budu muset končit. Nemám teď na tebe čas." řekla Lexa a položila hovor, aniž by čekala na odpověď.

„Co chtěla?" přikročila jsem blíž k Lexe a chytla ji kolem pasu.

„Začala se mi omlouvat, jak je jí všechno líto a že chce, abych se vrátila domů." procedila Lexa skrz zaťaté zuby naštvaně. „Najednou je jí to všechno líto, ale když jsem ji nejvíc potřebovala, tak tady pro mě nebyla."

„Teď už máš novou rodinu, které na tobě záleží." naklonila jsem se a věnovala jí dlouhý polibek na rty. „Miluji tě." zamumlala jsem kousek od jejich rtů.

„Já tě taky miluji." spojila Lexa znovu naše rty. „Myslím, že potřebuji na chvíli na vzduch." řekla, když se ode mě odtáhla.

„Chceš zajít někam do parku nebo můžeme třeba do kina?" navrhla jsem, ale Lexa začala nesouhlasně kývat hlavou.

„I když miluji tvoji společnost, půjdu sama. Jsem pořád naštvaná na svoji mámu a potřebuji se nějak uklidnit."

„Jsi si jistá?"