Láska si nevybírá

Kapitola 45.

Luna

Stály jsme v tichosti vedle sebe, dokud jsme neuslyšely, jak za sebou Lexa zavřela dveře. I když jsem nechtěla, pustila jsem Raven za paži a udělala pár kroků stranou, abych mezi námi udělala prostor.

„Takže..." začala Raven, „O čem jsi to se mnou chtěla mluvit?"

„Víš, napadlo mě, že kdybys chtěla, mohla by ses sem za mnou nastěhovat." navrhla jsem a nervozitou byla zpocená úplně všude. „Do školy je to odsud kousek a nájem bychom si rozdělily na půl, takže by to bylo úplně v pohodě."

Raven na mě chvíli zamyšleně hleděla. Určitě jí dochází, proč jsem nabídla spolubydlení zrovna jí a ne někomu jinému. Raven ví, že mé city k ní, nejsou jen přátelské. Ale pokaždé, když má pocit, že jí to chci říct nebo se o něco pokusit, se stáhne anebo rychle změní téma na něco jiného.

„Luno...je to dobrá nabídka. Popřemýšlím o tom, dobře?"

V očích mi vysvitla naděje. „J-jasně, přemýšlej o tom, jak dlouho jen potřebuješ." vykoktala jsem ze sebe.

Raven se na rtech objevil malý úsměv a na chvíli se mi zahleděla do očí. Pak ale sklopila hlavu a pohlédla na zem. Pomalu jsem k ní přistoupila a opatrně ji chytla jednou rukou za ruku. Raven ke mně při doteku našich rukou znovu pohlédla. „Raven, já..."

„Já vím." skočila mi Raven do řeči. „Vím, co chceš říct. Ale neříkej to, prosím." vysunula ruku z mého sevření a udělala pár kroků stranou.

„Proč ne?" chtěla jsem vědět a se smutkem v očí na ni hleděla.

„Protože nevím, co ti na to odpovědět."

„Raven," řekla jsem klidným hlasem a znovu k ní pomalým krokem přistoupila. „Já tě nechci k ničemu nutit. Jestli potřebuješ čas na to, aby sis urovnala své myšlenky, dám ti ho."

„Co když tě nakonec svým rozhodnutím zklamu?" zeptala se Raven nejistě.

„Tak budu doufat, že budeme moct být alespoň kamarádky." pousmála jsem se. V hloubi duše jsem ale věděla, že s Raven nechci být jenom kamarádka, a že kdybychom jimi nakonec byly, bylo by pro mě těžké se s tím smířit. Ale vím jistě, že ať už bude její rozhodnutí jakékoli, budu ho respektovat.

Raven mi věnovala malý úsměv a k mému překvapení udělala něco, co jsem nečekala, že zrovna teď udělá. Chytla mě kolem pasu a lehce se ke mně přitiskla. Položila jsem jí ruce na záda a přitiskla ji k sobě ještě blíž. Raven se opřela svojí hlavou o mé rameno a dlouhou chvíli jsme takhle stály, dokud jsme se nerozhodly následovat holky na jídlo.

Lexa

Nastal víkend a jelikož bylo teplo, tak jsme se rozhodly strávit celý den na pláži. Clarke byla už od rána celá nedočkavá a pořád poskakovala kolem. „Clarke, děláš, jako bys nikdy nebyla na pláži." řekla jsem, když jsem nám balila věci, které jsme si s sebou chtěly vzít.

„S tebou ještě nikdy." vyjekla nadšeně. Zezadu se ke mně přitiskla a omotala mi ruce kolem břicha. Měla jsem co dělat, abych z nečekaného nárazu do mých zad udržela rovnováhu.

„Běž se převléct do plavek nebo přijdeme pozdě." Zapnula jsem poslední zip batohu a otočila se čelem ke Clarke, která mě nepouštěla ze svého sevření.

„Když teď nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem tě neviděla v plavkách." řekla Clarke a zamyšleně si mě prohlížela.

„To já tebe také ne." na rtech se mi automaticky objevil úsměv, při pomyšlení na Clarke v plavkách.