Láska si nevybírá

Kapitola 42.

Lexa

Nastal první den školy po prázdninách. Nikomu z nás se nikam nechtělo. Jediná Luna byla nadšená a už se nemohla dočkat toho, až tam půjde.

Chtěly jsme jet s Clarke na mé motorce, ale to bychom nemohly jet všechny tři. Abby šla naštěstí do práce až večer, a tak byla tak hodná a půjčila nám auto.

Cestou do školy si Clarke s Lunou o něčem povídaly, ale já je nebyla schopná vnímat. Hleděla jsem ven z okna a přemýšlela.

Před očima jsem měla pořád Costii. Snažila jsem se na ni nemyslet, ale nedokázala jsem to. Ta nenávist, kterou jsem k ní cítila, byla nepředstavitelná.

Natáhla jsem ruku ke Clarke a propletla si prsty s její volnou ruku, kterou nepotřebovala k řízení. Dotek našich spojených rukou mě uklidil a pomohl mi se odreagovat. Zbytek cesty jsem si užívala s pocitem vědomí, že mám Clarke vedle sebe.

Přijely jsme na parkoviště a Clarke zaparkovala na jedno z posledních volných míst. Vystoupily jsme z auta a Luna se začala rozhlížet kolem. „Wau...tahle škola je mnohem větší, než ta na kterou jsem chodila." řekla ohromeně. Přistoupila jsem ke Clarke a pobaveně sledovala Lunu, která byla celá hotová z naší školy.

„A to jsi ještě neviděla zadní hřiště." řekla Clarke. Luniny oči se rozzářily ještě víc. „Půjdu napřed." zamumlala mi Clarke do ucha a vtiskla mi pusu na tvář.

Sledovala jsem ji odcházet a když byla dostatečně daleko, přiblížila jsem k Luně. „Pojď, dovedu tě na tvoji první hodinu." 

Jak jsme tak kráčely ke vchodovým dveřím, Luna se pořád rozhlížela kolem sebe a něco si furt prohlížela. „To jsi tak hotová z té naší školy?" zeptala jsem se.

„Jistě, jinak bych sem přece nešla."

„A já myslela, že jsi přestoupila, abychom spolu mohly trávit více času." začala jsem hrát uraženou.

Luna se zasmála a chytla mě kolem ramen. „Budeme spolu trávit tolik času, že si budeš přát, abych zase odjela." 

Usmála jsem se a také jí omotala ruku kolem ramen. Společně jsme vešly do budovy školy a mířily po chodbě k učebně, ve které bude mít Luna první hodinu. Po cestě jsme narazily na hlouček studentů. Když jsem si je začala prohlížet, zarazila jsem se. Strhla jsem Lunu stranou a otočila se k nim zády.

„Hrabe ti?" zeptala se Luna a nechápavě si mě prohlížela.

„Ta holka, která stojí na pravé straně v té skupince." řekla jsem naléhavě.

Luna se mi podívala přes rameno a pár vteřin tam hleděla. Pak vyvalila oči. „Costia?"

„Šššš! Nemusí tě slyšet." upozornila jsem ji.

„Je na druhé straně chodby, jak by nás asi tak mohla slyšet..."

„To je jedno. Co tady sakra dělá?!"

„Hádám, že je mezi těmi, co sem přestoupily stejně, jako já." konstatovala Luna.

Znovu jsem se na ni otočila, abych se opravdu ujistila, že je to ona. Byla to ona.

„Sakra...co budeme dělat?" začala jsem pomalu vyšilovat.

„Budeme? Je to tvoje ex, ne moje."

„Nesmí mě vidět."

„Dobře, hlavně se uklidni."

„Uklidni?! Ty už si snad nepamatuješ, co všechno mi způsobila?" vyjela jsem po ní.