Kapitola 13.

881 47 0
                                    

Clarke

Řekla jsem Lexe kde bydlím a vyrazily jsme na cestu. Tentokrát jsem si tu cestu užívala víc než ráno. Lexa ale samozřejmě jela pomalu a opatrně přesně tak, jak mi předtím než jsme vyjely slíbila.

Dojely jsme k našemu domu a já sesedla z motorky.

„Wau. Máte pěkný dům." řekla Lexa s obdivem a nepřestávala si ho prohlížet.

„Díky. Je nový." odpověděla jsem a podívala se na ni. Bylo vidět, že jí něco trápí. Ontari ji asi musela hodně naštvat.

„Určitě jsi v pohodě?" zeptala jsem se.

Lexa se na mě prvně věnovala nechápavý výraz, ale pak jí došlo, kam tím směřuji.

„Jo všechno je dobrý." ujistila mě. Moc jsem tomu ale nevěřila.

„Nevím co ti udělala, ale vím, že tě to pořádně naštvalo. Nenech se jí rozhodit a nevšímej si jí."

„Já vím." řekla s trochu smutným úsměvem.

„Děkuju za odvoz." změnila jsem raději téma.

„Není za co. Kdybys zase zítra nestíhala stačí mi napsat." usmála se už trochu veseleji. „Tak ahoj." dodala ještě než si nasadila helmu.

„Ahoj zítra." rozloučila jsem se s ní. Lexa nastartovala a rozjela se. Dívala jsem se jak jede a když zmizela za rohem, otočila jsem se směrem k domu. 

K mému překvapení byly otevřené dveře a v nich stála máma.

„Co to bylo za holku?" chtěla vědět když jsem vešla dovnitř.

„Ty jsi nás sledovala?" zeptala jsem a s přivřenýma očima si ji prohlížela.

„Slyšela jsem motorku, tak jsem se podívala z okna a tam jste byly vy dvě." snažila se najít výmluvu.

„Byla to Lexa." odpověděla jsem jí s úsměvem.

„Ta nová kamarádka, kterou jsi poznala na výletě?"

„Jo, to je ona."

„Vypadá mile."

„To taky je." souhlasila jsem s ní.

„Ve čtvrtek se jdu podívat na rugby zápas. Bellamy hraje." 

„Tak jim za mě drž palce." řekla máma a šla do kuchyně vařit večeři.

Konečně nastal čtvrtek. Seděla jsem zrovna v buse, který jel do školy a myslela na odpolední zápas. Lexa mě od pondělí vezla do školy ještě jednou. A to včera, když jsem si ráno dodělávala úkol do školy a kvůli tomu jsem nestíhala.

Na hodině matiky jsem se posadila vedle Raven, jako vždycky.

Když se učitel otočil k tabuli a začal na ní něco psát, Raven se ke mně naklonila.

„Za tři týdny jdeme na párty." zašeptala mi do ucha.

„Jakou párty?" nechápala jsem. 

„Dylan z našeho ročníku ji pořádá. Budou tam všichni. To si nemůžeme nechat ujít." pokračovala v šeptání.

„Já nevím..." 

„Clarke, jde tam i Octavia s Lincolnem, Bellamy, Harper, Monty, Jasper...můžeš vzít Lexu." přesvědčovala mě.

„Slečno Reyesová, neruším vás?" ozvalo se najednou ze přední strany třídy. 

Zvedly jsme hlavy a zjistily, že nás pozoruje učitel a spolu s ním i celá třída.

Láska si nevybíráKde žijí příběhy. Začni objevovat