Láska si nevybírá

Kapitola 20.

Lexa

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a fénovala si vlasy, abych je měla na dnešní večer suché. Když jsem s nimi byla hotová, konečky se mi jako vždy zvlnily. Oblékla jsem ji džíny, obyčejné bílé triko a na to černou koženou bundu.

Beze slov jsem odešla z domu. S mámou si nemám co říct a to že někam jdu, je jí úplně jedno.

Měla jsem sraz s Clarke, Raven a Octavií vedle jednoho parku od kterého je to blízko k tomu klukovi, co tu párty pořádá. 

Když jsem tam přišla, Clarke s Raven už tam čekaly. Clarke na sobě měla tu modrobílou košili, která se mi na ní tak moc líbí a pod tím černé tílko. K tomu měla tmavě modré roztrhané džíny. 

„Sluší ti to." nemohla jsem si pomoct a řekla jsem Clarke. Aby to nevypadalo podezřele, řekla jsem to samé i Raven.

„Raven, doufám, že to nepřeženeš tak, jako u mě doma a my tě nebudeme muset tahat domů." řekla Clarke.

„To uvidím podle toho, jak moc pěkní kluci tam budou."

Pokračovaly jsme v povídání a asi za dvě minuty se objevila Octavia.

„Čekala jsem, že s tebou přijde i Bellamy." ptala se Raven když viděla, že je Octavia sama.

„Šel s Lincolnem, Montym a Jasperem napřed." odpověděla.

„Tak to bychom se neměly zdržovat a měly bychom taky vyrazit." zavelela Clarke. Souhlasily jsme a vydaly se na cestu. 

Asi za pět minut jsme došly na ulici, kde stál dům, ve kterém se má ta párty konat. Nemusely jsme ani znát přesnou adresu, abychom věděly, kde se to koná. Skoro na konci ulice stál velký dvoupatrový dům, před kterým byla shromážděna skupina lidí. Na silnici před ním bylo zaparkovaných hned několik aut a kolem nich se motala další skupina lidí. Jelikož už byla tma, tak ani nešlo rozeznat, o koho se jedná.

Čím blíž jsme byly, tím víc byla slyšet hudba. Divím se, že to sousedům nevadí. Ale vzhledem k tomu, že je to spíše taková zapadlá ulice, to bude všem jedno.

„Tolik lidí jsem nečekala." přiznala jsem se Clarke, když jsem kráčela vedle ní a Raven s Octavií byly před námi.

„Ve škole o ní mluvila spousta lidí. Dalo se to čekat." odpověděla Clarke. 

Prokličkovaly jsme davem lidí na parkovišti a dostaly jsme se do domu. Hned jak jsme vstoupily dveřmi dovnitř, cestu nám zatarasilo několik lidí, kteří s kelímky v ruce mířily do vedlejší místnosti. V domě bylo zhasnuto a jediné světlo tam poskytovaly reflektory, které barevně zářily. Ten dům vypadá jako jeden velký klub. Zajímá mě, jestli vůbec ví jeho rodiče o tom, co se tady děje.

„Támhle je stůl s pitím." zajásala Raven a rychle k němu přispěchala.

„A tam je zase Lincoln." řekla Octavia, když ho uviděla v rohu místnosti. Společně s ním tam stál i Bellamy, Monty a Jasper. Všichni vypadali, že se skvěle baví.

Octavia se vydala k nim a nakonec jsem tam zůstala stát jenom já s Clarke. Pokud teda nepočítám spoustu dalších lidí kolem nás.

„Pojďme si pro něco k pití." chytla mě Clarke za paži a vedla ke stolu s pitím.

Postavily jsme se vedle Raven, která si s radostí nalívala nějakou rudě zbarvenou tekutinu do plastového kelímku. Když si nás všimla podala nám prázdné kelímky.

„Vyzkoušejte to. Nějací kluci mi říkali, že je to dobré." 

„Když to říkáš..." zamumlala Clarke a začala si nalívat stejnou tekutinu jako Raven.