Láska si nevybírá

Kapitola 9.

Clarke

Přiběhly jsme k chatkám a viděly, jak všichni ostatní míří do velké chaty. Stále pršelo a jelikož byla Lexa celá od bahna, nemohla takhle jít na oběd.

Vběhly jsme proto do její chatky. Když jsme za sebou zabouchly, rozhlédla jsem se kolem. Naštěstí tady nikdo nebyl.

„Myslím, že bych si měla dát sprchu. Takhle nemůžu jít na oběd." konstatovala Lexa.

„To bys měla." zasmála jsem se.

Lexa se chytala vejít do pokoje, ale já ji chytla za paži a zastavila. Lexa mi věnovala tázavý pohled.

„Mohla bys to tady celý zašpinit. Řekni mi, kde máš čisté věci a já ti je donesu." navrhla jsem.

Lexa souhlasila a navigovala mě. K mému překvapení spala na stejné posteli, jako spím já v naší chatce. Vytáhla jsem jí z kufru čisté oblečení a došla zpátky k ní.

„A teď se musíme co nejrychleji dostat do sprch, aby ses mohla umýt."

Lexa souhlasila a natáhla se po svém oblečení, ale jakmile se podívala na své ruce celé od bahna, stáhla je zpátky.

Pousmála jsem se postavila se s jejím oblečením v ruce ke dveřím.

„Připravena?" zeptala jsem.

„Připravena." odpověděla mi.

Otevřela jsem dveře a společně jsme vyběhly. Utíkaly jsme, jak nejrychleji to jen šlo. Pršelo pořád stejně a nevypadá to, že by mělo v nejbližší době přestat.

Doběhly jsme k chatě a vydaly se do sprch. Byly jsme celé mokré. Mezitím, co se Lexa sprchovala, jsem se opřela o topení doufajíc, že mě to alespoň trochu usuší. 

Po pár minutách vylezla Lexa ze sprchy a kolem těla měla omotaný jenom ručník. Chvíli jsem si ji prohlížela, jak tam tak naproti mně stála, dokud jsem si neuvědomila, že čeká na to, až jí podám její oblečení, které jsem držela v ruce.

Přistoupila jsem k ní blíž a podala jí ho.

„Díky." usmála se a vzala si ho ode mě.

Sledovala jsem ji odcházet do kabinky. Byla jsem jako v transu, když se přede mnou objevila jenom v ručníku. Ale proč? Bylo to její nádhernou postavou, kterou jsem viděla i u jiných holek nebo jejím úsměvem, kterým mě vždycky obdaří?

Přemýšlela jsem nad tím, dokud Lexa nevylezla z kabinky, převlečená v suchém oblečení.

„Měly bychom jít na ten oběd nebo na nás nic nezbyde." řekla Lexa.

Souhlasila jsem a vyrazily jsme do jídelny. Byli tam už všichni studenti. Seděli u stolů a jedli oběd. Z oken bylo vidět, jak je venku zataženo a prší.

Vzaly jsme si svůj oběd a já začala hledat Raven, Octavii a Harper. Během chvilky jsem je našla, jak sedí u stolu ještě společně s Jasperem a Montym. Přesvědčovala jsem Lexu, aby šla se mnou za nimi.

Tentokrát souhlasila a následovala mě.

„Kde jsi byla? Už jsme si mysleli, že ses ztratila." řekla Raven, když mě uviděla.

„Lexa si musela dát sprchu, tak jsem šla s ní." odpověděla jsem a přisedla si k nim. Jelikož už nebylo u stolu tolik místa, namáčkla jsem se na Octavii, aby se tam vlezla i Lexa.

Když se posadila, tak jsem si uvědomila, že Montyho a Jaspera ještě vlastně nezná.

„Kluci, tohle je Lexa. Lexo, tohle Monty a Jasper." představila jsem je navzájem.