Láska si nevybírá

Kapitola 39.

Lexa

„Lexo! Vstávej!" vzbudila mě hlasitě Clarke. Už jsem se ani nezkoušela schovávat pod polštář, protože jsem dopředu věděla, jak to dopadne.

„Jsem vzhůru." vychrlila jsem ospale a rychle se posadila, abych zabránila tomu, že po mně Clarke začne skákat stejně, jako včera.

„Pojďme dolů...určitě už tady byl Santa." objevil se Clarke na tváři malý úsměv a vytáhla mě z postele.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsem šla uprostřed noci dát pod stromek své dárky, a když jsem pak šla zpátky do pokoje, podařilo se mi narazit do Kanea, který tam šel dát ty své. Ještě teď mě z toho nárazu bolí rameno.

Přišly jsme do obýváku oblečené v pyžamech. Pod stromkem bylo položených několik dárků.

„Možná ti Santa něco přinesl, pokud jsi byla celý rok hodná, Lexo." řekla Clarke a s pobaveným úšklebkem na tváři se na mě otočila.

„Ta nejhodnější." usmála jsem se, chytla ji za pas a přitáhla k sobě. Přitiskla jsem své rty na její a Clarke se hned do polibku usmála. Využila jsem toho, že pootevřela pusu, a tak jsem do ní bez váhání vyklouzla svým jazykem a setkala se s tím jejím.

„Aghh! To jsem vidět nepotřebovala..." zaslechla jsem hlas Abby přímo za námi. S Clarke jsme se od sebe odtáhly a obě zrudly.

„Mladá láska je ta nejkrásnější." řekl Kane, který vkročil do obýváku hned po Abby.

„Myslím, že bude nejlepší, když začneme rozbalovat dárky." navrhla Clarke a my s ní všichni souhlasili.

Vrhli jsme se pod stromek a každý z nás si vzal dárek se svým jménem. Posadili jsme se na sedačku a začali rozbalovat.

„Wau. Ta je nádherná..." řekl Kane, když si prohlížel kravatu v modré barvě, kterou jsme mu daly společně s Clarke.

Podívaly jsme se na Abby, která zrovna rozbalovala dárek od nás. Otevřela krabici, ze které vytáhla nové boty. Nedávno jsme byly všechny tři nakupovat a Abby po nich pořád pokukovala, a tak jsme je s Clarke jeden den po škole jely koupit. Abby byla za svůj dárek šťastná a obě dvě nás skoro umačkala ve svém objetí.

Clarke si vzala do ruky jeden ze svých dárků a usmála se na mě. „Podle toho, jak je to zabalené, tak tipuji, že je to od tebe."

Trochu jsem se začervenala a pousmála se. Clarke začala rozbalovat dárek, ale dala si při tom pozor, aby co nejméně poničila papír. Když ho měla rozbalený, zvědavě na něj hleděla.

„To je fotoalbum." vysvětlila jsem a doufala, že se jí bude líbit.

Clarke ho otevřela a hned při první fotce se doširoka usmála. Na fotce jsem byla já a Clarke, jak se k sobě ve spánku tulíme, při naší první přespávačce u tady u Clarke. Pamatuji si to ráno, kdy nás Raven vyfotila a já po ní za to hodila polštář. Clarke otočila na další stránku a nepřestávala se usmívat. Na další fotce jsme stály ve škole u skříněk a držely se za ruce. To byl ten den, kdy jsme všem oznámily, že spolu chodíme.

Otáčela dalšími stránkami, na kterých jsme byly převážně my dvě. Na jedné z fotek byla vyfocená celá naše parta při grilovačce v parku.

Zhruba do poloviny bylo album plné fotek. Ta druhá polovina čeká na to, až je naplníme dalšími fotkami.

„Je v něm spousta místa na další fotky." řekla jsem kousek od ucha Clarke s položila jí ruku na spodní část zad.

Clarke se ke mně se slzami v očích otočila a vtiskla mi mokrou, ale za to sladkou pusu na rty. „Děkuju. Je to nádhera." řekla dojatě.

Podívala jsem se do svého klína, kde jsem měla položený svůj dárek od Clarke. Vzala jsem ho do rukou a začala ho rozbalovat. Byla to malá krabička a když jsem ji otevřela, nemohla jsem uvěřit vlastním očím.