Láska si nevybírá

Kapitola 41.

Clarke

Když po několika minutách skončil ohňostroj, otočila jsem se k Lexe.

Hleděla před sebe s doširoka otevřenýma očima. Vypadala trochu rozrušeně. Podívala jsem se do davu lidí, který pozorovala, ale nedokázala jsem přijít na to, co bylo příčinou jejího šokovaného výrazu ve tváři.

Podívala jsem se zpátky na Lexu, ale ona pořád hleděla upřeně před sebe, někam do davu. „Hey..." pohladila jsem ji prsty po dlani. Lexa, kterou jako by můj dotek probudil z transu, se na mě podívala. „Je všechno v pořádku?" nadzvedla jsem na ni tázavě obočí.

Lexa znovu pohlédla letmo do davu, ale hned na to se mi zadívala zpátky do očí. „Jo, všechno je jak má být." pokusila se Lexa o úsměv. Znám ji už dost dlouho na to, abych poznala, že se jedná o falešný úsměv.

Naklonila jsem se k ní blíž a vtiskla jí pusu na rty. Lexa na můj polibek nijak nereagovala. Přišlo mi, že je napjatá. Odtáhla jsem se a trochu se na ni zamračila.

„Jsi si jistá, že je všechno v pohodě?" Možná je jenom unavená a o nic nejde, ale raději jsem se chtěla ujistit.

Lexa jenom přikývla hlavou. Chytla jsem ji za tvář a přitáhla si ji do dalšího polibku. Tentokrát jsem uchopila její rty do svých o něco silněji, než před chvílí.

Dočkala jsem se reakce, která mi předtím tolik chyběla. Lexa se uvolnila a já ucítila její pevný stisk kolem mého pasu, spolu s polibkem, který mi tak dychtivě začala oplácet.

„Hele, Clexo, je tady spousta lidí, které pohoršujete." zaslechla jsem Ravenin hlas za zády. Ještě chvíli jsem měla přitisklé rty na Lexiných, než jsem se odtáhla a otráveně se podívala za sebe.

Byla tady spousta lidí, ale nikdo, jakože vůbec nikdo, si nás nevšímal. Najednou jsem se zarazila nad tím, jak nás oslovila. „Clexo?"

„Jo...Clarke a Lexa. Clexa. Teď už vás konečně můžeme oficiálně shipovat." řekla hrdě Raven nad tím, co právě vymyslela.

Protočila jsem očima a podívala se na Lexu, ke které jsem byla stále přitisklá a objímala ji kolem pasu. Lexa zase hleděla do davu, ale hned jak si všimla, že ji pozoruji, pohlédla na mě a usmála se.

„Lexu to asi nezajímá, ale to vůbec nevadí." řekla Raven směrem k Luně.

„Počkej, až vymyslím nějakej ship vám dvěma." promluvila rychle Lexa na svoji obranu.

Raven s Lunou se podívaly na Lexu a pak na sebe. „Jen do toho." vyzvala ji Luna.

Domů jsme přišly někdy ve čtyři ráno. Raven se nějakým způsobem podařilo infiltrovat k nám do domu a jít si lehnout za Lunou do pokoje. Než jsem tomu stačila zabránit, zavřely mi před nosem dveře od jejich pokoje a zamkly je. Lexa se jen zasmála, chytla mě za ruku a odvedla do pokoje se slovy, že jim mám dopřát trochu soukromí. Soukromí jim klidně dopřeji, ale v mém domě se nebude odehrávat nic, o čem bych nevěděla. S Lexou jsme usnuly hned, jak jsme si lehly do postele.

Když jsem se ráno probudila a natáhla ruku na druhou stranu postele, bylo tam prázdno. Pomalu jsem otevřela oči a viděla odtaženou přikrývku na Lexiné straně. Povzdychla jsem si a pomalu se posadila. Hlavou mi projela bolest a udělalo se mi trochu nevolno. Položila jsem hlavu do dlaní a znovu si povzdechla. Co jsem taky mohla čekat? Že z noci plné pití alkoholu mi bude dobře? To těžko.

Najednou mě do nosu vrazila vůně slaniny. Zvedla jsem hlavu a začala čichat, abych se ujistila, že se mi to jen nezdálo. A nezdálo. Opravu jsem cítila vůni slaniny. Vylezla jsem z postele, a i když jsem se nažila co nejrychleji dostat za tou vůní do kuchyně, bolest hlavy mi to znemožňovala.