Vampire Queen (Twilight Saga/Jasper Hale)

IX. (druhá část)

Elisa byla ráda, že už se na nic neptali a zasmáli se její bolesti.

,,Proč jsi vůbec tak pila?" Zeptala se Rosalie a jen tak si hrála s červeným jablkem. ,,Oslavovali jsme." Odpověděla jednoduše.

,,Naštěstí jsme neudělali žádnou pitomost. I když už si od deváté hodiny nic nepamatuju." Dodala a všichni se znovu zasmáli.

,,No nic, musím na angličtinu. Ahoj po škole." Dodala nakonec, než si vzala své věci a šla do třídy a přímo k lavici, kterou sdílela s Bellou.

,,Ahoj." Pozdravila Bella. ,,Ahoj." Oplatila Elisa a posadila se.

,,Jsi v pořádku?" Zeptala se Bella, když si prohlédla svou novou kamarádku, u které si byla stoprocentně jistá, že už ji viděla a vůbec se nezměnila.

,,Jo. Jen trochu větší kocovina." Uklidnila ji, i kdy to nebylo zrovna uklidňující. ,,Ty máš kocovinu?" Zeptala se Bella zaraženě a Elisa přikývla.

,,Druhý den po sobě." Řekla a Bella se jí zasmála, než ji Elisa i zvonek umlčeli.

,,Takže... co děláš po škole?" Zeptala se Bella, když spolu šly později po chodbě a mířily na parkoviště.

,,Jdu ke Cullenovým. Budeme něco dohánět, povídat si a tak. Proč?" Zeptala se na oplátku Elisa. ,,Jen mě napadlo, že by jsi dneska mohla jít k nám." Odpověděla Bella.

Nebylo to jen tak. Chtěla o Elise něco zjistit. Bylo na ní něco zvláštního, něco tajila a Bella na to chtěla přijít.

,,Aha. No, dneska to nepůjde. Ale co zítra." Navrhla. ,,Dobře. Uvidíme se zítra, ahoj." Rozloučila se Bella a šla ke svému náklaďáku a Elisa se vydala za sourozenci Cullenovými.

,,Můžeme?" Zeptala se a všichni přikývli, než nasedli do svých aut a jeli k nim.

,,Kolik ti je vlastně fyzicky?" Zeptala se Alice, když už spolu všichni seděli v obývacím pokoji u Cullenových.

,,19. Jsem mezi Kolem a Niklausem." Odpověděla. ,,A všichni jsme byli proměněni v roce 1001." Dodala.

,,Jak jste se vlastně stali upíry?" Zeptal se David. ,,Musím to opakovat? Už jsem to říkala Jasperovi. A navíc to není něco, co by chtěl jen tak někdo vyprávět." Řekla Elisa a své nohy položila na Alice a hlavu do Jasperova klína.

,,Proč?" Zeptal se Emmett a Elisa protočila očima. ,,Aby jste se mohli proměnit v upíry, musíte zemřít. Nejdříve vám musí dát upír svou krev, potom vás zabije, po nějaké době se probudíte, a potom musíte do 24 hodin vypít lidskou krev, jinak zemřete nadobro." Popsala Elisa.

,,Máte to opravdu složitý." Řekla Rosalie. ,,A bolestivý. Například mě a mé sourozence zabili tím, že nás otec bodl mečem do srdce." Řekla nakonec.

,,Co dál?" Vyptávali se a Elisa utrápeně zasténala. ,,Máme takový spínač." ,,A co umí?" Zeptal se Emmett a i on začal dávat pořádně pozor.

,,Když se staneme upíry, máme všechny emoce zvýšené. Občas už je to na někoho moc a rozhodne se to vypnout. A když je vypneme, nic necítíme." Vysvětlila Elisa.

,,A jak se zase vrátí?" Zeptala se Alice při čemž se i mračila, a tak jako ostatní přemýšlela, jak to někdo může udělat.

,,Je jedno, jakou emocí v něm vyvoláš, ale vždy se ti potom vrátí všechny." Odpověděla Elisa.

,,A ty už jsi někdy..." Začala Rosalie, ale raději to nechala nedokončené. Elisa pouze přikývla a ukázala čtyři prsty.

Elisa cítila, jak se Jasper trochu zavrtěl a Elisa se po tom trochu ušklíbla. Její hlava byla stále v jeho klíně, takže měla představu, proč to udělal, když kývla.

,,A jak jsi je získala zpět?" Zeptal se David. ,,Poprvé, když jsem je vypnula, první, co jsem po celé té době cítila, byla bolest. Přesně ta stejná bolest, kterou jsem cítila před tím, než jsem je vypla." Odpověděla prostě.

Elisa byla tehdy na svoje sourozence velmi naštvaná, protože aby jí emoce vrátili, zabili její nejlepší kamarádku.

I právě proto, byl vztek druhá emoce, kterou cítila.

Po tom už jí nedovolili, aby je znovu vypla.

Elisa vykřikla, když ji Jasper z ničeho nic vzal a přenesl k sobě do pokoje.

,,Opravdu?" Zeptala se Elisa, když ji pustil a skřížila si ruce na prsou. ,,Už dlouho jsme spolu nebyli sami." Řekl a za pas si ji přitáhl k sobě.

Už se k ní začal naklánět, ale Elisa se ušklíbla a odstoupila od něj.

,,Počkej. Chci se trochu porozhlédnout. Ještě jsem tu nebyla." Řekla a rozhlédla se.

Pokoj byl celkem velký. Přes jednu celou zeď se táhla spousta polic přeplněná pouze knihami, naproti stála komoda a skříň vedle kterých stála malá pohovka. Jedna zeď byla dokonce celá prosklená.

,,Páni." Řekla a přistoupila k policím a začala si prohlížet všechny knihy. ,,Copak?" Zeptal se.

,,Nečekala jsem, že budeš mít takový pokoj." Řekla a vytáhla knihu Pýcha a předsudek a ušklíbla se.

,,Opravdu?" Zeptala se a Jasper pokrčil rameny.

,,Už budu muset jít. Uvidíme se zítra." Políbila ho na rozloučenou a nepozorovaně se dostala z domu, kde nasedla do auta a jela domů.

Aby se Elisa přiznala, začala přemýšlet o Claře, své nejlepší kamarádce, a nechtěla, aby ji Jasper viděl brečet.

Elisa už na ni dlouho nemyslela. Nechtěla nad tím moc přemýšlet. Stejně jako nad jinými lidmi, které ztratila.

Později večer jí začal zvonit mobil a Elisa se rozmýšlela, jestli to vzít, ale nakonec ano.

,,Prosím." Začala. ,,Co tak smutně?" Slyšela Elisa hlas svého staršího bratra. ,,Nic." Řekla.

,,Víš, napadlo nás, že by jsme tě mohli teď někdy navštívit." Řekl Klaus a Elisa vytřeštila oči.

Elisa věděla, že by to nedopadlo dobře. Hlavně mezi ním a Jasperem.

Věděla, že Klaus chce pro své sestry to nejlepší, ale nemohl zabíjet všechny, které milují.

Jo, kdyby jim zlomili srdce, to klidně, to by Klause přímo prosila, ale jinak.

,,Nevím, jestli je to dobrý nápad." Řekla po chvíli a nervózně se zasmála. ,,Proč je to špatný nápad? Co se tam děje?" Zeptal se Klaus. ,,Nic, co by se mělo dít?" Oplatila.

,,Dobře. Uvidíme se příští týden." Elisa úplně viděla ten úšklebek na jeho tváři.

,,Niku..." Elisa ho chtěla zastavit, ale bylo pozdě a on zavěsil .

,,Doprdele." Řekla si pro sebe a s žuchnutím dopadla na postel. ,,To nedopadne dobře." Dodala a raději se šla převléknout a spát s myšlenkou, že bude muset vymyslet něco, aby se Klaus nepokusil Jaspera zabít.