Elisa Qunne Mikaelsonová.
Další dítě Ester a Mikaela a sestra svých sourozenců.
Po té, co byla na rok zavřená v rakvi, rozhodla se, že chce být aspoň na chvíli od svých sourozenců, odstěhovala se do Forks.
Avšak nečekala, že tam potká své st...
Malá sedmiletá holčička běhala po hřišti a kolem hřiště a pronásledovala malé a pestrobarevné motýlky, které ji fascinovali.
Natahovala své drobné ručky, aby je mohla chytit a prohlédnout si je pořádně z blízka, jenže se jí to nevedlo a stále jen pobíhala za nimi a nevnímala svět okolo sebe.
Ani si neuvědomila, že běžela proti mladé ženě, která si malé holčičky také nevšimla.
Za chvilinku se střetly a malá dívka upadla na zadek a po chvíli začala pomalu zvedat hlavu, aby se mohla podívat do koho vrazila.
Před ní stala překrásná mladá žena se středně dlouhými a hnědými vlasy, měla lehce zaoblený obličej, její nos byl malinký, rty plné a její oči měly barvu lískového oříšku.
„Páni." Řekla holčička potichu a žena se zachichotala. „Omlouvám se." Omluvila se holčička a její tváře planuly rudou barvou.
„Nic se nestalo, zlatíčko." Usmála se žena a pomohla jí vstát.
„Vy jste princezna?" Zeptala se zvědavě holčička a brunetka se zasmála. „Spíše královna." Žertovala brunetka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„A co ty? Nejsi ty náhodou malá princeznička?" Dodala. „Ne, ale přála bych si to." Odpověděla.
„Něco ti prozradím, chceš?" Zeptala se žena a holčička dychtivě přikývla. „Nemusíš mít urozenou krev, ani zlatou korunku, aby jsi byla princezna. Pro někoho můžeš být princezna i bez těchto věcí." Usmála se.
„Opravdu?" „Samozřejmě. Počkej, něco ti dám." Řekla mladá žena a sundala si svůj malý diadém, který položila dívce na hlavu.
„Tak a teď mi prozraď jak pak se jmenuješ, princezno."
