Vampire Queen (Twilight Saga/Jasper Hale)

XVII.

Všichni úplně zamrzli, když si všimli Elisy na konci schodiště.

Také viděli její slzy v očích a jak se jí chvěl spodní ret. Vypadala, jakoby se měla znovu rozplakat, když slyšela Jasperova slova.

Aby se přiznala, bolelo jí to. A moc. Bolelo ji, když slyšela, co si myslí, jak je na ni naštvaný.

Ale nebyla to její chyba.

Měl jen poloviční právo být na ni naštvaný. Vždyť ani nevěděl, co se pořádně stalo. Proč je tak záhadné opustila.

Nemohl ji soudit, když nevěděl všechno.

A hlavně pokud mu Klaus něco řekl, neměl tomu věřit.

Vypadalo to, že se za Elisa chvilku zhroutí po Jssperových slovech.

A opravdu se to skoro stalo, i když to nebylo jen kvůli jeho slovům.

Možná si chvilku odpočinula, ale stále potřebovala krev. Potřebovala se nakrmit.

Elisa se musela chytit zábradlí. Bála se, že její nohy vypoví službu.

,,Co tu děláš?" Zeptal se Jasper a neskrýval svou zlost vůči ní. ,,Přišla jsem za vámi." Odpověděla a Jasper se ironicky zasmál.

,,Proč se o nás teď zajímáš. Po roce, kdy jsi nás ignorovala?" Zeptal se. Byl na ni naštvaný. Opravdu ano.

Opustila je ve chvíli, kdy ji nejvíce potřeboval, hlavně po tom, co se stalo na Bellyné oslavě.

,,Neměla jsem na výběr!" Řekla Elisa a jedna zbloudilá slza jí stekla po tváři. ,,Myslíš si, že jsem vás chtěla opustit? Myslíš si, že bych opustila svou druhou rodinu?" Ptala se.

,,Ano, protože jsi přesně to udělala!" Řekl Jasper.

Elisa se podívala na Edwarda a hledala v něm pomoct, jenže hned na to si uvědomila, že jí myšlenky číst nemohl.

,,Doprdele! Já ani nevím, co se za celý ten rok stalo! A chceš vědět proč! Protože jsem byla v rakvi! Zpropadené rakvi s dýkou v srdci jen pro to, že se má sestra prořekla!" Vyjela po Jasperovi.

Ani nevěděla, kde se to v ní vzalo. Ze smutku přešla na zlost během pár sekund.

,,Nechtěla jsem vás opustit jasný. Ale když vám někdo bodne dýku do srdce, nemáte na vybranou!" Pokračovala a blížila se k němu. 

,,Nemáš právo se na mě zlobit!" Dokončila a ukázala na něj prstem.

,,Queen." Všichni otočili hlavu a viděli Carlislea, který se vrátil z nemocnice.

Elisa se trochu uklidnila, když ho viděla. Byl vždy rozumnější a mohli to všechno vyřešit bez hádky.

,,Jak?" Dodal zmateně a Elisa zahanbeně sklopila hlavu. Ani si neuvědomila, kolik bolestí nejspíše způsobila.

Chtěla promluvit, jenže než měla možnost, podlomila se jí kolena, a kdyby nebylo Jaspera, upadne na zem.

,,Co se s ní děje?" Promluvila poprvé Rosalie a zněla vystrašeně a starostlivě.

,,Začíná vysychat." Řekl Carlisle, než přispěchal k Elise a Jasperovi.

,,Jak dlouho jsi neměla krev?" Zeptal se, převzal si Elisu a položil ji na gauč.

,,Nepila jsem od té doby, co mi Rebeka vytáhla dýku." Odpověděla Elisa a začala se cítit čím dál tím víc slabě. ,,Vydrž, mám tu nějaké vaky s krví." Řekl Carlisle.

Elisa přikývla a nechala ho odejít.

Za chvíli se opravdu vrátil i s krevním vakem, ke kterému začala okamžitě natahovat ruce.

Elisa slastně zasténala, když v ústech cítila sladkou krev. Možná to tu chvíli nebylo vhodné, ale měla hlad.

Nemohli ji vinit, když si užívala krev, kterou potřebovala.

Byla tak žíznivá, že krevní vak byl za pár sekund prázdný. Věděla, že to nebude stačit úplně, ale aspoň jí to dodalo nějakou energii.

,,Co se tedy stalo?" Promluvil nakonec Edward jako první.

,,Zkrácená, nebo celá verze?" Zeptala se a Emmett se chtě nechtě trochu zasmál. Což přimělo Elisu usmát se

,,Krátkou." Řekl Jasper, který seděl nejdále od ní.

Elisa nebude lhát, když řekne, že jí to bylo líto. Její pravá láska se od ní držela dál a nevěděla, co má dělat.

Povzdechla si a začala.

,,Stalo se to dva dny po té exkurzi do skleníku, tři dny po té, co jsme zachránili Bellu.

Svítilo slunce, takže jste nebyli ve škole.

Věděla jsem, že jednou budu muset Klausovi říct, že mám přítele. A rozhodla jsem se, že mu to řeknu v ten den.

Hlavně jsem nechtěla, aby to zjistil od někoho jiného, protože by byl naštvaný ještě víc.

Chtěla jsem si se všemi promluvit, až se vrátím ze školy.

Jenže když jsem se vrátila, už to věděl od Rebeky, která se prořekla. Nechtěla mu to říct, ale stalo se.

Klaus pořád mluvil a ptal se mě na něco, jenže já skoro nemluvila.

V tu chvíli mě nenapadlo nic, co jsem mohla říct. Bála jsem se a byla nervózní.

Poslední slova, co jsem řekla, byla ,,Prosím ne, nedělej to, prosím." Pár sekund před tím, než mi za pomoci Kola vrazil dýku do srdce." Vysvětlila Elisa a dívala se na své ruce, které se třásly.

,,Je mi to líto, že jsem tak zmizela, ale nebyla to moje chyba. Nechtěla jsem a mrzí mě to. Mrzí mě, že jste si mysleli, že jsem vás opustila. Ale to bych nikdy nezvládla. Jste má druhá rodina." Vzlykla Elisa.

Elisa vůbec nečekala, že se na ni dvě dívky vrhnou a vtáhnou ji do objetí. Pochopila, že ty dvě to pochopily a nejspíše i odpustily.

Za což byla ráda, nezvládla by, kdyby jí nesnášely.

Nakonec se z toho stalo takové hromadné objetí, kde se všichni sourozenci plus Elisa objali.

Teda skoro všichni.

Elisa se podívala na Jaspera, který vstal a jen tak bezeslova odešel.

Po tváři jí stekla slza. Bolelo jí to. Bolelo jí to víc, než jakákoliv fyzická bolest, kterou kdy prožila. A že jí bylo.

,,Bude to v pořádku, uvidíš. Musí to jen zpracovat." Uklidnil ji Edward, když si všiml jejího výrazu.

Elisa věděla, že mu bude muset dát prostor, i když nechce.

Chce ho mít znovu na blízku, nemůže už čekat déle.

Nechce, ale ví, že musí. Musí ho nechat přemýšlet.

Ale bála se, že už s ním nebude moct být, že jí nedá šanci. Už jen ta myšlenka ji přinášela bolest. A co teprve pokud se z toho stane realita.

Možná by dokonce vypla svou lidskost.