Elisa Qunne Mikaelsonová.
Další dítě Ester a Mikaela a sestra svých sourozenců.
Po té, co byla na rok zavřená v rakvi, rozhodla se, že chce být aspoň na chvíli od svých sourozenců, odstěhovala se do Forks.
Avšak nečekala, že tam potká své st...
Se vším, co se dělo, si chtěla vždy co nejdéle odpočinout.
,,Nech mě spát." Zabručela, když do ní někdo trochu strčil a otočila se na druhý bok.
,,Copak ty nechceš vědět, co pro tebe mám za překvapení?" Zeptal se Jasper a Elisa se okamžitě posadila, což Jaspera rozesmálo. ,,Změnila jsem názor, chci vstát." Řekla s úsměvem a okamžitě vstala z postele, aby mohla jít udělat ranní hygienu a potom se obléct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Můžeme." Řekla Elisa s velkým úsměvem. ,,Bez čelenky nebo korunky?" Zeptal se Jasper a zvedl obočí. To bylo snad poprvé, co by si nevzala ani jedno. Byl to celkem nezvyk, když na její hlavě nevyděl korunku, ani čelenku.
,,Vedeš mě někam do přírody, ne." Řekla a trochu naklonila na stranu. Jasper nad trochu pobaveně zakroutil hlavou.
Kdyby jen věděla, že jednu malou korunku v podobě prstenu dostane.
,,Tak pojď, jdeme." Popoháněla ho, i když nevěděla, kam ji vůbec povede. Už chtěla být pouze s ním. Elisa věděla, že i kdyby zůstali doma sami v pokoji, stejně je každý uslyší.
Vždyť byl dům plný upírů, kteří měli super sluch. I kdyby šeptali, uslyší je.
,,Kam mě tedy vedeš?" Zeptala se po cestě lesem. ,,To je překvapení." Řekl a Elisa protočila očima. ,,Proč je vždy vše překvapení? Není to náhodou už klišé? A navíc, kdy tam budeme?" Ptala se dál. ,,Už jsme skoro tam, Eliso." Uklidnil ji.
Za chvíli zastavili skoro doprostřed lesa a Elisa se začala rozhlížet.
,,No, nevím jak ty, ale já nic nevidím." Řekla a zkřížila si ruce na prsou. Ne, že by nemilovala les, strávila v něm většinu svého života, hlavně, když byla člověk. Jasper se musel znovu zasmát. To překvapení rozhodně nebylo někde dole.
,,Věříš mi?" Zeptal se jí. ,,Nevím, to mi řekni ty. Věřím?" Oplatila a naklonila hlavu na stranu. Teď se jí rozhodně nelíbilo, kam tohle všechno vede. Vždyť byli uprostřed lesa, kde na kilometry nic nebylo.
,,Myslím, že se mě budeš muset pořádně chytit." Řekl a Elisa zvedla obočí. Chystala se, že něco řekne, ale už nemohla, protože si ji Jasper přehodil přes rameno a začal lést na strom.
,,Tohle je divné i na tebe." Řekla nahlas a dívala se, jak zem rychle mizí dole.
Doufala, že to bude stát skutečně za to, protože neměla zrovna ráda výšky.
Za chvíli ji pustil a Elisa se rozhlédla kolem sebe.
Jasper ji vynesl až na vršek nejvyššího stromu, ke kterému byla přidělaná menší plocha, ze které byl překrásný výhled na okolní krajinu.
