Vampire Queen (Twilight Saga/Jasper Hale)

XVI.

Pro Elisu to byla velmi, ale velmi dlouhá cesta, ale ne zas tak dlouhá, když běžela svou upíří rychlostí.

I když se cítila velmi slabě. Což všechno ovlivňovalo. Její rychlost, sílu.

Bylo jí jasné, že nějakou tu dobu v té rakvi strávila a měla hlad a byla velmi slabá, ale nechtěla se zastavovat.

Nemohla.

Musela ostatní vidět, musela se omluvit.

Byla ráda, když viděla známou ceduli Vítejte ve Forks, a když běžela známím lesem.

Musela se usmát, protože byla zpátky. Byla zpátky doma a tentokrát nehodlala jen tak odejít a opustit Cullenovi.

Jenže když dorazila před jejich dům, zaváhala.

Nevěděla, jestli má vejít, nebo ne.

Vždyť ji nejspíše dlouho neviděli. Nevěděla, co si myslí, nevěděla, co jim její sourozenci nakukali.

Nebo jestli s nimi vůbec mluvil.

Co když ji nebudou chtít vidět, co když jí neodpustí, že jen tak zmizela, i když to nebyla její vina.

Také se zhrozila. Co když Klaus Jaspera skutečně zabil. Elisa by nemohla žít s tím, že je láska jejího života mrtvá.

Jenže než se vůbec stačila rozhodnout, dveře se otevřely a v nich stála zděšená Esme.

,,Queen." Řekla potichu a prohlížela si dívku před sebou.

Elisa ani nevěděla, jak příšerně vypadala. Ale podle výrazu v Esmeině tváři, to nebylo zrovna dobré.

Esme se hlavně dívala na díru v jejím svetru a košili, okolo které byla krev, a která byla přesně tam, kde má být její srdce.

Elisa sama o sobě ale vypadala příšerně. Byla bledá, měla pytle pod očima a Esme si dokonce všimla toho, jak byla unavená a vysílena.

,,Co se stalo?" Zeptala se Esme a Elisa se na ni smutně podívala. ,,Můžu dál?" Zeptala se na oplátku Elisa.

Čekala, že ji Esme nepozve, že ji nechá stát venku, ale ne. Esme odstoupila od dveří a dala jí prostor, aby vešla.

Elisa následovala Esme až do obývacího pokoje, kde se obě dvě posadily na pohovku.

,,Než vůbec začneme..." Řekla Elisa a dívala se na své ruce. ,,Je Jasper v pořádku?" Dodala a snažila se zadržet slzy, o kterých věděla, že brzy vyjdou na povrch.

,,Ano, je." Odpověděla Esme a Elise se tak ulevilo. Neztratila ho, byl naživu.

,,Tak co se stalo?" Zeptala se Esme znovu a vzala Elisu za ruku. ,,Pamatuješ i ten týden, kdy přijeli všichni mí sourozenci?" Začala Elisa a Esme přikývla.

,,Stalo se to zrovna ten den, kdy svítilo slunce a ostatní nemohli do školy." Začala Elisa vyprávět.

,,Už ráno jsem byla odhodlána říct svým bratrům, že je Jasper můj přítel. I když si teď zrovna nejsem jistá, jestli stále je.

Jenže když jsem přišla ze školy domů, Klaus už to věděl. Rebekah se omylem prořekla.

Byl naštvaný.

Vyměnili jsme si pár slov. Teda mluvil hlavně Klaus. Bála jsem se promluvit, nebo cokoliv říct.

Ptal se na Jaspera, ale já neodpovídala.

Když jsem si všimla, že má Klaus dýku a blíží se ke mě, chtěla jsem utéct, jenže mě zastavil Kol a..." Elisa nemohla pokračovat, nechtěla, ale musela to vysvětlit.

Musela říct, jak to bylo, aby se ospravedlnila.

,,Klaus mi znovu vrazil dýku do srdce." Dokončila, ale neodvážila se podívat na Esme.

,,Ani nevíš jak moc mě to mrzí. Nechtěla jsem vás opustit." Vzlykla Elisa a nechala se vtáhnout do uklidňujícího mateřského objetí. ,,Já vím." Uklidňovala ji Esme.

,,Jak... jak dlouho jsem byla pryč?" Zeptala se Elisa mezi vzlyky a snažila se utřít všechny své slzy.

,,Skoro rok." Odpověděla smutně Esme a Elisa se úplně rozplakala.

Nemohla být pryč rok. Nechtěla. Bylo jí to tak líto. Nechtěla je opustit, ale neměla na vybranou.

Vždyť ani nevěděla, co se kolem ní děje.

,,Pojď. Půjdeš si dát sprchu, můžeš si vzít nějaké oblečení od Jaspera a odpočineš si v jeho pokoji." Řekla Esme.

Elisa trochu přikývla a nechala se odvést nahoru.

Byla tak moc ráda, že ji Esme přijala zpět, ale u ostatních si nebyla jistá. Nebyla si jistá jejich reakcemi.

Elisa byla ráda také za to, že si mohla v klidu odpočinou s vědomím, že se vzdutí. Že nemusí čekat, až někdo vytáhne nějakou zatracenou dýku.

Když všichni sourozenci Cullenovi přišli domů, někteří ze školy a Emmett a Rosalie z lovu, ucítili známou vůni, i když si zrovna v tu chvíli nevzpomněli, komu přímo patřila.

,,Ahoj." Pozdravili všichni a dali Esme pusu na tvář.

,,Co se děje?" Zeptala se Alice, když si všimla jejího výrazu. ,,Řeknu vám to, až si odpočine a budou všichni doma." Řekla Esme místo odpovědi.

Všichni byli zmateni.

Kdo si má odpočinout a co se dělo?

Sourozenci věděli, že nemají na vybranou a musí počkat, takže se každý vydal vlastním směrem do svých pokojů.

Teda chtěli, ale hlas Esme je ještě zastavil.

,,Jaspere, hlavně zůstaň v klidu, ano." Řekla Esme. I když ji moc nevnímal. Pouze chtěl být sám se svými myšlenkami.

Neptal se, co tím myslí, prostě vzal svůj školní batoh a šel nahoru.

Ale zarazil se, když ve své posteli viděl spící dívku. Vypadala tak klidně.

Jasper nevěděl proč, ale v tu chvíli cítil hlavně zlost. Rok byla pryč a najednou se jen tak objevila.

,,Co tu dělá?" Zeptal se naštvaně Jasper, když se vrátil zpět za Esme.

,,Co tu dělá! Rok se neukáže a teď si jen tak přijde!" Řekl naštvaně a přilákal všechny sourozence.

,,Jaspere, to není její chyba." Bránila ji Esme a snažila se uklidnit Jaspera. Po tom, co si vše od Elisy vyslechla věděla, že neodešla dobrovolně.

,,Není její chyba! Jen tak odešla! Nerozloučila se, nenechala ani poznámku! Jen tak si prostě odešla a nechala nás!" Sourozenci se divili tomu, jak byl naštvaný.

Ještě k tomu, když nechápali, co se děje.

,,Rok! Zpropadený rok je pryč a teď jen tak spí v mé posteli jakoby se nic nestalo! Jakoby nás neopustila!" Rozčiloval se Jasper dál.

,,Jaspere uklidni se. Nechtěla odejít. Nebyla to její chyba." Bránila Esme Elisu dál a dívala se na svého syna.

,,Ne! Tak čí, když ne její?!" Křičel naštvaně, což také byl.

,,Jaspere?"

Všichni se otočili ke schodišti, když uslyšeli kroky, a viděli velmi smutnou dívku.

Elisa slyšela všechno. A jak by nemohla, když jí tek křik vzbudil.