Vampire Queen (Twilight Saga/Jasper Hale)

XLIX.

Elisa poslala své přátele do Forks a potom znovu nasedl s celou svou rodinou do auta a vyjeli.

Tentokrát se vydali na cestu do New Orleans.

Popravdě byla Elisa velmi nervózní, protože nevěděla, jak její sourozenci zareagují. Ale zase věděla, že třeba Klaus a Kol se budou chtít postavit Volturiovým.

Elisa se podívala do zpětného zrcadla a musela se usmát, když její děti a dva vlci spali.

Dvojčata byla úplně vzadu a během spánku se o sebe opírali a drželi se za ruce. Elise to přišlo i roztomilé.

Ale zase byla ráda. Protože i když se hašteřili, stále se měli rádi. A Elisa doufala, že to tak zůstane. Nechtěla je vidět rozhádané.

A nakonec Leah a Seth spali na sedadlech přímo za spolujezdcem a řidičem. Každý se také opíral o své okno, které bylo lehce zamlžené.

Elisa nic neřekla a zastavila na kraji silnice, což Jaspera překvapilo.

Bez jakého koliv slova vystoupila a šla ke kufru. Otevřela ho, otevřela jednu tašku a vytáhla z ní velkou deku.

Pro Elisu potom bylo těžké dostat se k dvojčatům tak, aby je oba dva pořádně přikryla, ale i tak se jí to nakonec povedlo.

Elisa se usmála a oboum dvoum dala pusu na čelo, než se vrátila na své místo a znovu vyrazila dál.

,,Víš, že jsi úžasná matka?" Začal Jasper a usmál se na vou ženu. „Snažím se." Žertovala, ale stále se soustředila na silnici.

,,Ty jsi zase skvělý otec." Oplatila.

Oba dva ale mluvili pravdu. Byli pro dvojčata perfektními rodiči. Dvojčata už si nemohla přát lepší.

,,Co si myslíš, že se stane, až přijedeme?" Zeptal se Jasper s obavami. „Myslím, že nás všichni přivítají s otevřenou náručí. Řeknou, jak jsou za nás šťastní a všechno bude v pořádku." Řekla Elisa.

,,Fakt?" „Ne." Odpověděla Elisa a povzdechla si. Skutečně se bála že setkání. Možná to naposledy dopadlo dobře, jenže to nepřivedla Jaspera.

Ale Klaus jí chtěl znovu zabodnout dýku do srdce. Kdyby se to stalo, tak bůh ví, za jak dlouho by jí pustili.

,,Proto znovu vstoupím jako první." Dodala ještě. Elisa možná byla trošku unaveně, když neustále řídila, ale nemohla si jen tak odpočinout.

Jen ona věděla cestu.

Po velmi dlouhé době dorazili do New Orleans a rovnou k domu jejích sourozenců.

,,Tady bydlíte?" Ozvala se Leah a Elisa přikývla. „Snad jste nečekali něco menšího." Řekla.

,,Fajn, hlavně zatím zůstaňte v autě. Později napíšu." Řekla přísně. „A opatrně na to, co říkáte." Varovala ještě sourozence Clearwaterovi.

Elisa znovu jen tak bez pozvání vstoupila do domu, jenže tentokrát to nebyl Klaus a dýka, kdo ji přivítal, nýbrž Marcel.

Byl pro Klause něco jako syn. Našel ho a vychoval. Elisa možná byla překvapená tím, že byl stále naživu, ale bylo jasné, že z něj byl upír.

,,Samotná královna New Orleans." Začal Marcel a Elisa s úsměvem zakroutila hlavou. „Marcel Gerard." Oplatila.

Chvíli na sebe zírali, než se zasmáli.

,,Co tu děláš?" Zeptala se. „Tak trochu jsem přišel navštívit Rebeku." Přiznal se a hned na to se tam zmíněná upírka objevila.

,,ELISO!" Vykřikla Rebeka a běžela obejmout svou sestru. Její křik přivolal i zbylé sourozence, kteří byli popravdě překvapení tím, že ji viděli tak brzo.

,,Sestřičko. Kde se tu bereš?" Zeptal se Klaus a také objal svou sestru. „Musím s vámi popravdě mluvit. Ale musíte nejdříve slíbit, že se budete chovat slušně.

Přijela jsem ještě s Henrikem, Freyou, Jasperem a dvěma přáteli." Varovala je Elisa a skutečně doufala, že budou milí.

Nepotřebovala nějaký problémy. Už tak jich měli dost a Elisa chtěla, aby to skončilo.

,,To ti nemohu slíbit, drahá sestro." Řekl Kol a Elisa se na něj zamračila. „Prosím. Je to pro mě důležité." Prosila.

Nakonec její tři bratři souhlasili a Elisa šla rychle pro svou rodinu a přátelé.

,,Panebože, Freyo, Henriku. Vy jste tak vyrostli." Řekla Rebeka dojatě a šla zmatené sourozence obejmout.

Elisa se nad tím usmála, ale byla celkem znepokojena tím, jak Klaus a Kol zírali na Jaspera. Jakoby se na něj chtěli vrhnout a odtrhnout mu všechny končetiny.

,,Freyo, Henriku, tohle je vaše teta Rebeka. A také vaší strýcové. Eliáš, Klaus a Kol." Představila je postupně Elisa.

,,Takže podle něj jsem pojmenovaný?" Zeptal se Henrik a ukázal na Klause, zatímco Elisa přikývla.

,,Tak teď proč jsem tady." Začala Elisa, ale byla přerušena.

„Kdo to je?" Zeptal se Klaus a ukázal na dva vlky. „Tohle je Leah a její bratr Seth. Pochází z kmene Quilletů. Už jsem ti o nich vyprávěla." Odpověděla Elisa stručně, než pokračovala.

,,Každopádně... potřebuju, aby jste se společně s námi postavili Volturiovým." Elisa to nechtěla nijak prodlužovat a šla rovnou k věci.

Nepotřebovali žádný promarněný čas.

Elisa si okamžitě všimla, jak se začali Klaus a Kol usmívat. Samozřejmě, že se jim nápad líbil a pomůžou.

Nenechali by si takovou zábavu ujít.

,,Velmi rád pomohu, sestřičko. Navíc jsi Mikaelson, jsi rodina. A my své rodině pomáháme. Stojíme bok po boku.

Stále a navěky. Pamatuješ?" Zeptal se Klaus a Elisa s úsměvem přikývla. Samozřejmě, že si to pamatovala. Nebyla blbá.

Možná si to slíbila už před dávnou dobou, ale nikdy na to nemohla zapomenout.

,,Navíc mám chuť urazit té blondýně hlavu." Dodal Kol a mluvil o jednom z vládců. Elisu to rozhodně pobavilo. Nenáviděl Caiuse a bylo jasné, že by si užil jeho smrt.

Což už by jiným mohlo připadat znepokojující. I když to pouze lidem. Upírům už az tak moc ne.

Byli to dravci. Lovili, zabíjeli a většinou jim to bylo jedno.

,,Mami." Začal Henrik a všichni se na něj otočili. „Myslím, že mám nového nejoblíbenějšího strýce." Dodal a zatímco se většina zasmála, Elisa si položila ruku na čelo a povzdechla si.

Možná byl špatný nápad vzít dvojčata do toho domu. Kol a Klaus se neuměli nikdy krotit. Ani před dětmi.

,,Mimochodem, Jaspere..." Kol už to nestihl dokončit, protože k němu přiběhl Elisa a zacpala mu pusu.

,,Pokud se o něco pokusíš, zlomím ti vaz, Kole." Vyhrožovala, protože se nechtěla dívat, jak ubližuje jejímu manželovi.

,,Klid, sestřičko. Pouze jsem vám chtěl pogratulovat a říct, jak pěkné děti se vám povedli."

Lhal, to bylo jasné. A Elisa to poznala. Kdyby v místnosti nebyli dva vlci a dvojčata, klidně svému bratrovi zlomí preventivně vaz.

Jenže to před dětmi nemohla.

Ale byla ráda, že se její sourozenci a dokonce i Marcel rozhodli pomoct.

I když jak řekl Klaus. Byli rodina, byli to sourozenci.

A i přes to, že se většinou hádali a Klaus je zavítal do rakví, sourozenci Mikaelsonovi vždy stali bok po boku.

Ublížili jste jednomu, ublížili jste zbylím. Tak to i nich chodilo.