Elisa Qunne Mikaelsonová.
Další dítě Ester a Mikaela a sestra svých sourozenců.
Po té, co byla na rok zavřená v rakvi, rozhodla se, že chce být aspoň na chvíli od svých sourozenců, odstěhovala se do Forks.
Avšak nečekala, že tam potká své st...
Vím, že do této knihy dávám spoustu hlasování, informací a spoustu dalších věcí a tohle bude další.
U posledního hlasování v jiných mích příbězích jsem nechala hlasovat o šesti příbězích. Jenže když jsem to sečítala, zjistila jsem, že dva mají stejný počet hlasů.
Tak aby se rozhodlo, která skutečně "zvítězí", když to tak napíšu, dám ty dvě ještě sem, ale k tomu přidám z každé ještě prolog.
(Taky malé Ps: Další kapitola této knihy vyjde ještě dnes.)
1. Daughter of Durin / Fifteenth member (Hobbit)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Silný vítr ohýbal stromy, déšť zanechával všude mokro, kaluže a bláto a nutil lidi i zvířata se schovat do svých domovů a jakékoliv přístřeší.
V nejbližší vesnici se ozýval hluk z hospod, vyzařovala světla z domů, budov a hospod a na ulici by jste těžko hledali dobrou duši.
V takovém dešti a v noci se tam potulovali pouze lidé bez domova nebo opilí lidé ze stále otevřené hospody.
Někdo ale třeba neměl na výběr a musel se pohybovat i v takovém počasí.
Jako třeba mladá dívka, která uháněla na svém poníkovi přímo k vesnici. Ne, že by se jí tam moc chtělo, ale musela. Nerada někam chodila pozdě a musela si pospíšit.
Jakmile dorazila k vesnici, zpomalila a pomalím krokem vedla poníka po skoro prázdné ulici.
Svou kapuci měla stáhlou jak nejvíce mohla a snažila se vyhýbat pohledům, které přicházeli od pár lidí, kterým déšť očividně nevadil.
Lidé okolo na ni kriticky pohlédli, když prošla okolo a měřili si ji pohledem.
Brzy našla to, co hledala. Malou hospodu i s pokoji na přespání.
Svého poníka nechala ve stáji pro ostatní koně a vrátila se k hospodě.
Vešla dovnitř a hospoda utichla.
Dívka věděla, že se na ni dívají kvůli výšce. Nebyla zrovna vysoká. Ale to ostatně žádný trpaslík.
I když ona byla jen poloviční plemeno. Napůl člověk, napůl trpaslík.
Dívka zdědila výšku a tvrdohlavost trpaslíka, ale jinak vypadala jako obyčejný člověk.
Žádné vousy, plnoštíhlé tělo. Nebyla jako jiné trpasličí ženy.
Jakmile se posadila, všechno se vrátilo do normálu. Skoro hned po usazení k ní přišel hospodský a zeptal se jí, co by chtěla. Skoro neslyšně odpověděla a on odešel.
Chvíli klidně seděla se svým vínem a prohlížela si hospodu. Spoustu lidí se překřikovalo, všude po zemi bylo pár malých kaluží od rozlitého piva a kousky jídla.
