Elisa Qunne Mikaelsonová.
Další dítě Ester a Mikaela a sestra svých sourozenců.
Po té, co byla na rok zavřená v rakvi, rozhodla se, že chce být aspoň na chvíli od svých sourozenců, odstěhovala se do Forks.
Avšak nečekala, že tam potká své st...
Elisa byla celkem nervózní a hlavně se bála o své blízké. Už to chtěla mít za sebou. Dokončit to a zbavit se Volturiových.
Elisa také myslela na Klausů návrh.
Chtěla si skutečně promluvit s Bonnie a Elenou. Doufala, že přikývnou. Možná věděla, že byly odhodlané bojovat, ale i tak.
Ale ani Jasperovi to neřekla, nebyl na to čas.
,,Bonnie, Eleno, mohu s vámi mluvit?" Požádala Elisa. Dvě dívky možná byly zmatené, ale i tak opustily svou skupinu přátel a šli si popovídat do obývacího pokoje.
,,Co se děje, Queen?" Zeptala se Elena a trochu znepokojeně se podívala na svou královnu a kamarádku.
,,Chci, aby jste tu zítra zůstali s Henrikem a Freyou a chránily je. Nechci je táhnout tam a vystavit nebezpečí. Tady budu v bezpečí." Řekla narovinu Elisa.
Samozřejmě to nebude nijak protahovat. Bylo to vážně.
Dvě dívky před Elisou se na sebe podívaly, než přikývly. Viděly a věděly, jak moc Elise záleží na jejích dětech.
Navíc to byly úžasné děti. I když občas až ďáblíci.
,,Dobrá." Elisa se usmála a obě dvě objala. Byla jim tak neskutečně vděčná a svou vděčnost nemohla ani slovy vyjádřit.
Později toho večera se všichni upíří, tři vlci a čarodějka sešli za domem Cullenových, kde se dalo pár klád do kruhy a doprostřed nanosil Seth a Jacob kusy dřeva.
Také tam stály dva stany. Jeden pro Elisu a dvojčata a druhý pro Renesmee a Bellu.
Elisa ale s dvojčaty zatím seděla venku na kládách a vedle nich seděla Tia a Benjamin.
Z druhé strany seděla Leah a potom i Seth, kteří si převzali dvojčata a na kládě hned vedle seděli původní sourozenci.
Jacob nakonec donesl poslední dřevo a podíval se na Benjamina, kterému se na prstě objevil plamínek a nakonec ještě čtyři na dalších prstech, než dřevo zapálil.
,,Přesně tohle jsme mysleli." Řekl Jacob a posadil se na vedlejší kládu. ,,Trochu předbitevního ohně. K tomu historiky z válek." Dodal.
,,No nic. Freyo, Henriku, tohle už není pro zve uši. Pojďte popřát tátovi dobrou noc a jde se spát." Řekla Elisa, ale dvojčata se rozhodla protestovat.
,,Ale, mami! Nám se ještě nechce jít spát." Stěžovali si. Nechtěli jít spát, chtěli slyšet různé příběhy.
Nebyli malé děti. No, byli, ale bylo jim to jedno. Byli velmi zvědaví.
Elisa si zkřížila ruce na prsou a podívala se na ně.
,,Jen se rozloučíme." Řekli nakonec a na chvíli se na sebe zamračili a strčili loktem do toho druhého, než běželi za svými strýci a tetami.
Elisa se usmála a pobaveně zakroutila hlavou.
Stála a spokojeně se dívala na dvojčata jak šli popřát dobrou jejím sourozencům, kamarádům z Mystic Falls a Cullenovým.
Oba dva byli tak nevinní a šťastní. Elisa věděla, že jim to nikdy nemůže vzít. Nechtěla, aby byla její dvojčata nešťastná.
Nikdy.
Nikdy nikomu nedovolí, aby ublížil jejím dětem.
,,Můžem!" Elisa trochu vyděšeně vyskočila a dvojčata se zasmála své matce. „Tohle mi nedělejte." Řekla Elisa.
,,Omlouvá..." Začali, než se na sebe podívali. „Hej! Už toho nech." Elisa si povzdechla, než oba dva odtáhla od sebe.
,,Pro dnešek stačilo." Řeka. „Dobře." Dvojčata se na sebe naposledy zamračila, než každý vzal jednu ruku své matky.
Elisa je nejdříve odvedla k Jasperovi, který stál spolu s Edwardem a Carlisleem dál od skupiny.
,,Dobrou noc, tati." „Dobrou, tati." Řekli Freya a Henrik po sobě. „Dobrou, noc." Popřál Jasper s úsměvem a dal svým dětem pusu na čelo, než políbil Elisu na rty.
Elisa mu dala ještě pusu na tvář, než svá dvojčata odvedla do stanu.
,,Mami?" Začala Freya. „Ano, zlato?" „Slíbíš nám, že se vám zítra nic nestane?" Požádal Henrik.
Elisa na ně chvilku koukala, než se trochu usmála.
,,Máte mé slovo, že zítra se nikomu nic nestane. Nikomu nikdo neublíží." Slíbila.
Jedině přes mou mrtvolu. Pomyslela si ještě.
Elisa ještě dala ruku do kapsy své mikiny a vytáhla dvě krabičky.
Krvavě rudou dala Freye a tmavě modrou dala Henrikovi.
,,Ještě jsem vám to chtěla dát v Vánocům, ale neměla jsem příležitost." Řekla Elisa. Dvojčata na ni chvíli zírala, než rozdělil krabičku.
V obou krabičkách se nacházely dva přívěsky se znakem Mikaelsonových.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Chci, aby jste tohle měli a nikdy nesundali." Řekla Elisa a Freya a Henrik přikývli.
,,A pamatujte, jste Mikaelsonovi. Ať už o nás uslyšíte, buďte hrdí, že jste Mikaelsonovi a součást této rodiny." Dodala a pomohla jim je dát si kolem krku.
Elisa věděla, že dvojčata mohou zaslechnout, co všechno Elisa a její sourozenci provedli.
Bála že, že se jí dvojčata buďto budou bát, nebo z ní budou znechucení. Vždyť zabíjela nevinné lidi.
Měla na rukou krev lidí, upíří, čarodějek, vlkodlaků. Byla monstrum.
Možná už to dlouho neřekla, ale věděla, že je to pravda. A už nikdy to nemohla napravit. Všechno, co kdy udělala.
Čas už prostě vrátit nemohla.
Ale věděla, že byla lepší.
A to jen díky Jasperovi a jejím dětem. Dělali z ní lepšího upíra. I když za to mohli i její přátelé a sourozenci.
,,Miluju vás." Řekla nakonec. ,,My tebe taky." Oplatili a každý jí dal pusu na jednu tvář. Elisa se zasmála a dala jim pusu na temeno hlavy.
Každé z dvojčat si pohodlně lehlo z obou jejích stran a objali ji.
Elisa se musela skutečně spokojeně usmát.
Tak moc je milovala a doufala, že je nikdy neztratí.
