Mafiánova Princezna

Trable s rodiči

POHLED KATE

Kráčela jsem po boku své matky a procházeli jsme zahradou. U fontány kde stál andílek a v levé ruce držel luk a v pravé šíp, z nenadání ustaly kroky. Otočila jsem se na matku, která si pomalu usedala k dřevěné a mohutné lavičce, a s ní i otec. Stála jsem před nimi a očekávala kdo začne mluvit jako první. Netrvalo to dlouho, ale dočkala jsem se když promluvil otec.

"Drahá Kate co jsi tak nervózní?" optal se, ale z tónu hlasu mi bylo jasné, že ho to nezajímalo. 

"Zajímá mne proč jste mě vytáhli z mé předsvatební oslavy a naléhali, že semnou potřebujete mluvit. Chci vědět o čem si semnou chcete promluvit." neztrácela jsem čas a šla jsem rovnou k věci. 

"Nemusíš být na nás drzá Kate." pokárala mě matka. 

"Nech jí být zlato." promluvil na matku a pokračoval dál. "Jen jsme si chtěli popovídat. Dlouho jsme se neviděli." dopověděl.

"To je pravda. Dlouho jsme se neviděli, ale co mám dělat? Prakticky jste mě prodali cizímu člověku a sami jste mě donutili si ho vzít. Myslíte, že budu skákat radostí? Pořád mě to trápí a věděli jste co mě čeká a nemine." vyplivla jsem s nechutí v hlase.

"Jen se podívej, Kate. Zamilovali jste se do sebe, nebo se snad pletu?" zeptal se otec se zdviženým obočím.

"Jak můžeš vědět, že jdu do toho dobrovolně? Co když je to jen hra? Hra pro ostatní lidi. Pro mafiánské podsvětí?" zeptala jsem se s velkým otazníkem.

"Vím jak se na něj díváš a taky vím jak se on dívá na tebe. Bojí se o tebe, ani tě málem s námi nepustil si popovídat." konstatoval a pokašlal si, aby mohl pokračovat dál. "To jak tě zachránil v tobě vyvolalo pocit lásky a zaslepil tě."

"Jak jako myslíš, že mě zaslepil?" nedávalo mi to smysl.

"Nechtěla jsi s ním mít nic společného a najednou tě osvobodí, párkrát se k tobě zachová hezky a ty mu uvěříš, že tě miluje? Chce tě dostat jen tam kam od začátku chtěl. Chtěl tě vlastnit a ty se mu poddáš dobrovolně. Nechtěla jsi s ním nic mít, nám se to taky nelíbilo a najednou mu lezeš okolo krku a všechno mu baštíš. Nepoznáváme tě." dodal s vážností otec.

"Vím, že jsme tě k tomu donutili, ale mysleli jsme si, že se z toho dostaneš." dopověděla matka.

No tak moment. Oni mě do toho potopili a teď mi budou říkat tohle to? Oni za to můžou. Moje vlastní rodina mě prodala do tohodle. Já do toho nešla dobrovolně. Já jsem se vzpouzela. Já jsem nechtěla žít takhle. Já jsem si tenhle život opravdu nevybrala. Já do toho dobrovolně nešla. Já jen vím, že jsem našla lásku. A tak to chci i nechat. Chci být s ním a ty jejich slova jsou mi jedno. 

"Vy jste mě do toho dostali. Vy jste mi zničili ideály. Vy jste mě prodali prakticky jako zvíře. Věděli jste, že to nebudu moci dát. Hráli jste na mě hru a teď když jsme se dali dohromady a máme se rádi, ne rádi my se milujeme, tak mi budete říkat tohle? Vy jste normální sobci. Tohle je k neuvěření. Když začnu být šťastná tak mě chcete opět potopit. Nevím proč se o tohle staráte." nedokázala jsem udržet nervy na uzdě.

"Jsme pořád tvoji rodiče a nesouhlasíme s tím co se děje." odpověděl chladně otec.

"Máme tě rádi, ale děláš velkou chybu, jen tě využívá. On tě nechce tam kam tě chtěl. On už tě tam dostal. Obmotal si tě okolo prstu. Až mu řekneš ano a budete manželé začne ti peklo. Takhle to bývá běžné." přidala se do toho matka. 

Koukala jsem na ně jako na zjevení. Na něco co existuje jen v bájích a legendách a teď to tady přede mnou je. Jako by to opravdu existovalo. Nevěřila jsem jejich slovům. Jejich chování. Jejich až nepříčetnosti ohledně Elliota. Oni mi vyčítají lásku a tím, že jsem šťastná. Oni si myslí, že to bude jako jinde, jenže já uvnitř sebe opravdu cítím to, že u nás to tak nebude. My nejsme jako ostatní. My jsme odlišní od těch hraných vztahů. My to nehrajeme. My se milujeme. 

"Nebudu se tady s vámi hádat. Prostě chci aby jste odešli. Na svatbu jste pozváni, ale už nechci aby jste na mě promluvili pokud budete proti mě a Elliotovi. Mému budoucímu manželovi a otcovi našich dětí. Už nechci slyšet žádné narážky a lži. Pokud ano nemáte místo v mém životě i když jste moje rodina. Teď pro mě bude moje rodina Elliot. Je to moje volba a já si vybírám tohle. Konečně dělám své rozhodnutí a na sto procent z něho neodejdu. To si někam napište, aby jste nezapomněli. Nashle matko a otci. Mějte se. " řekla jsem od srdce, otočila se k nim zády a odcházela ze zahrad hned do sálu kde na mě čekal Elliot, který musel poznat, že to dobře nedopadlo.

"Jsi v pořádku? Nic se ti nestalo?" zeptal se opatrně a díval se mi s obavou v očích. 

"Chci domů." na to jen kývl a už jsme šli k autu a jeli směr náš domov.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥