Jak dopadne sedmnáctiletá Kate, která byla svým otcem vsunutá do pasti a musí si vzít obávaného mafiána Elliota?
Jak bude celý její život vypadat, když se to začne vymykat kontrole?
Dozvíte se jedině v tomhle příběhu.
"Budeš moje i kdyby jsi necht...
Položila jsem hlavu do polštáře a čekala na příchod takzvaného doktora, který má přinést ten neskutečně egoistickej hajzl, který se mi ani nepředstavil a už mě chtěl znásilnit. Díky bože že si uvědomil co dělá a slezl ze mě. Nevím co bych dělala kdyby nepřestal. Asi bych se zhroutila. Trvá to už nějakou dobu a pořád sedím na posteli v tureckém sedě. Najednou se otevřeli dveře a v nich se ukázal hnědovlasý sexy muž v doktorském oblečení a usmíval se na mě. Jeho hnědé pronikavé oči se na mě koukali se soucitem a zlostí.
"Abych se představil jmenuji se Oliver a jsem soukromý doktor přišel jsem tě ošetřit." nádherně se usmál. Jeho úsměv mi přiváděl klid na duši.
"Těší mě já se jmenuji Kate." a taky jsem se usmála.
"Ukážeš mi prosím tě tvoje ruce? Abych je mohl ošetřit?"
"Samozřejmě" a hned jsem mu podala své ruce. Zamyšleně se mi na ně podíval, a začal hrabat v tašce. Vytáhl pár obvazů a dezinfekci. Po té co mi moje rány od lana ošetřil mi nabídl rámě a vedl mě chodbami až k hlavním dveřím kde stál bodyguard. Oliver se se mnou gentlemensky rozloučil polibkem na hřbet kloubů na ruce a bodyguard nebo-li pro mě gorila mě nabídla abych si sedla do auta. Bylo to černé BMW. "Někdo si tu žije v luxusu" řekla jsem si sama pro sebe. S eleganci jsem si sedla na zadní sedadlo a gorila si sedla na místo řidiče. Nastartoval a mohli jsme vyjet. Celou cestu jsme neprohodili ani jedno slovo. Když jsme se blížili ke mě známé části města kde jsem vyrůstala najednou zastavil. Otočil se na mě a podal mi mobil. Zvláštně jsem se na něho podívala a vzala do rukou mobil. Zapnula jsem ho a hned tam byla zpráva. Otevřela jsem jí a nevěřila jsem svým očím.
Zpráva od: Ty víš kdo
Nezapomeň na domluvu kočko. Všude mám lidi takže opovaž se udělat něco co by se mi nelíbilo. Kdyby se mi to nelíbilo víš co by tě čekalo a ještě jako bonus bych si tě vzal jen pro sebe a ani pláč by mě nezastavil. Takže bacha zlato :*
Koukala jsem a nedokázala promluvit. Kývla jsem na gorilu a vylezla jsem z auta. Měla jsem chuť švihnout tým mobilem o zem jenže to by mi nepomohlo. Určitě ne! Já chci žít a nechci aby se někomu z mých známých a milých něco špatného stalo a ještě horší by bylo kdyby je ten parchant zabil. A to se přeci nesmí nikdy , ale opravdu nikdy stát!
*po pár minutách později
Stála jsem před domem a koukala se na něj jako kdyby mi to mělo změnit už tak můj zničenej život. Došla jsem k dveřím a pomalým pohybem jsem je otevřela. Z obýváku se přiřítila matka a silně mě objala.
"Co se stalo zlatíčko? Kde jsi byla? Proč máš ty obvazy?!" hned se mě ptala a já jsem se nezmohla na nic jiného než na pláč. Tohle bude ještě těžké.....
*Na obrázku Oliver (soukromý doktor)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥
