Mafiánova Princezna

S pravdou ven?

POHLED KATE

Odtrhla jsem se od Elliota a podíval se na mě nechápavým pohledem. 

"C-Co jsi to právě udělal?" zeptala jsem se.

"Políbil jsem tě?" usmál se. 

"A proč to sakra děláš? Nech mě být! Odejdi prosím!" žadonila jsem.

"Nikam nepůjdu dokud mi neřekneš kdo ti to udělal!" a ukázal na mé ošetřené ruce. "A s pravdou ven!" přidal k tomu. 

"J-J-Já ti to nemůžu říct a-ani nechci!" vykoktala jsem ze sebe. Mám mu to říct nebo ne? Jenže je tady to sakra velký riziko! A já nechci aby mé rodině a přátelům ublížil. 

"Sakra Kate! Řekni mi to!" zatřepal se mnou a tak jsem se zpamatovala ze svých myšlenek. Zatřásla jsem hlavou a podívala se do jeho očích. 

"By-Byl to jeden chlápek, který chc-chce.." v tom jsem se zasekla a podívala jsem se na noční stolek na kterém ležel ten mobil. Ten mobil, kterým mi říkají abych si dávala pozor na to co řeknu. Co když mě odposlouchávají? Ne! Nesmím to říct! Ne když jsem v přítomnosti toho mobilu! Třeba... Třeba po svatbě u něho doma... Tam by mě nemuseli odposlouchávat ne? Teda doufám, nejsme si jistá. 

"Který chce co?" zeptal se zamyšleným a nedočkavým výrazem ve tváři.

"Ch-Chtěl mi ublížit." vydala jsem ze sebe a začala jsem mít na krajíčku. Podíval se na mě jako by v mých očích hledal celou pravdu.

"Jak ti chtěl ublížit?" zeptal se klidným, ale i podezíravým hlasem.

"Šla jsem po parku, v uších sluchátka a on se z ničeho nic přiblížil ke mě a chtěl mě z-znásilnit! To jsi chtěl slyšet?! Že ten parchant chtěl abych s ním spala? Vzal mě někam do starého domu kde mi přivázal ruce lanem a držel mě tam? Kdybych se neubránila jsem tam do teď a možná znásilněná a mrtvá! To jsi to chtěl fakt vědět?! Připomínat mi to!!!" začala jsem nehorázně moc brečet a křičet na něho. Podíval se na mě soucitným pohledem a chtěl mě asi obejmout, ale já jsem jen natáhla ruku před sebe na znak toho aby na mě nešahal.

"Promiň to... to jsem netušil." sklopil hlavu jako by se styděl. Pak se na mě podíval a natáhl ruku , aby mi utřel slzu a to jsem ho překvapivě nechala. Zadívali jsme se navzájem do očí a on se začal pomalu přibližovat ke mě. Mám ho od sebe odstrčit? Ale na druhou stranu... Nestihla jsem ani si to dopřemýšlet a už jsme se líbali. Ty jeho rty.. byly tak.. tak krásně hebké přímo dokonalé. Až když nám došel dech jsme se od sebe odtáhli , ale koukali jsme si navzájem do očí. Když se asi nakláněl, aby to zopakoval zaslechli jsme zaklepání na dveře. Elliot se odtrhl a sedl si na židli na které seděl do té doby než jsme se políbili. Otevírali se dveře a v nich se ukázal můj otec. Kývl na Elliota aby odešel a sedl si na místo kde seděl ještě před chvíli on. Elliot se na mě ještě než odešel podíval a vystoupil pryč do útrop našeho domu.

"A teď mi ty krávo pověz co jsi sakra dělala?!" zakřičel na mě otec a vrazil mi facku. Podívala jsem se na něj výrazem jako co si to dovoluje a přitom si držela pravou teď už načervenalou tvář. V očích jsem měla malinkaté slzičky , které se draly rychlostí blesku na povrch, ale musela jsem být silná.

"Nic" odsekla jsem,ale to jsem na to dostala další facku, ale na druhou tvář, kterou jsem měla poraněnou. To jsem tak nahlas vykřikla, že se rozletěli dveře a v nich stál rozčílený Elliot a zabíjel pohledem mého otce. Otec vstal a hrdě ukázal na mě jak si držím obě tváře.

"Zasloužila si to!" zakřičel na Elliota , který se blížil k otcovi.

"Nezasloužila! Kdyby nebyla tak dobrá už někde leží mrtvá nebo znásilněná v šoku! A vy jí tu k tomu mlátíte! Jste normální?" Elliot už se neudržel.

"Trest je trest" usmál se otec a odešel z pokoje. Teď už jsem mohla začít pouštět slzy. A taky, že spustila.

"To bude dobrý ty moje princezno, hlavně mi tu nebreč já ti neublížím a s tvým otcem si o tomhle ještě promluvím" řekl rozhodným hlasem a sedl si opět ke mě. Podívala jsem se na něho a řekla jsem něco co jsem myslela, že mu nikdy neřeknu.

"Mám tě ráda."

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥