Mafiánova Princezna

Nevyznám se v ní

*POHLED ELLIOTA

Sedím na lavičce nedaleko města a přemýšlím. Právě zapadá slunce a já tu sedím a koukám se na město přede mnou a nemůžu přestat přemýšlet. Nenávidí mě, potom mě objímá a potom zase nenávidí? Je tohle vůbec možné? Jsem mafián a teď se chovám jak kdo ví co. Sedím tu jen v mikině a přemýšlím. Chci si jí získat, alespoň ať neodmlouvá. Nemusí mě milovat, to po ní nemůžu žádat, ale úctu by snad mohla mít no ne? Nevyznám se v ní. Už se nevyznám ani v sobě. Je to čím dál tím horší a já nemůžu dál takhle pokračovat. Nemůžu za to, že nejsem její vyvolený, nemůžu za to, že jsem mafián, nemůžu za to, že ona je dcera mafiána, nemůžu přeci za všechno. Ale ona se ve mě plete. Říká se o mě, že zabíjím všechny co mě jen na chvilku vytočí i malinkou blbostí, ale to není tak pravda. Zabíjím jen když musím. Musím protože jsem mafián a musím chránit mě a mojí rodinu. Když jsem spatřil modřiny na Lizzie (Kate matky) hned jsem si pomyslel jestli se to neděje i jí. Když jsem za ní přijel a ona se mi rozbrečela v objetí bylo mi jasné, že jí taky mlátí. Na jejím pravém boku se vytvářela docela velká modřina a já jsem nemohl s tím nic udělat. Řekla mi, že to nemám řešit. Nejvíc mě však zdrtilo jak se ke mě ke konci zachovala.

"Měl by jsi jít. Promiň, ale tohle.. tohle byl můj zkrat. Nemysli si, že k tobě budu teď se chovat jinak. Bude vše při starém."

Pořád jsem na to musel myslet. Jak mě takhle věta psychicky ničí. A to jsem mafián a mám být silný a nemám mít city. Mám se chovat jako hovado, mlátit svou ženu, zabíjet chladnokrevně a hlavně okamžitě. Nemám mít soucit ani strach. Jenže co se mnou dělá Kate to nepochopím. Nepochopím jí a vůbec jí nerozumím. Je pro mě záhadou. Nedokážu normálně přemýšlet. Teď bych měl řešit s otcem obchody, ale já nemůžu. Radši sedím tady a koukám po nádherném zapadajícím slunci. Jak krásně mizí pryč. Nemusí nic řešit. Dělá to co má a pořád dokola. Nemusí řešit to co já, nemusí dělat to co já a rovnou nemusí cítit to co já. Je mi z toho nějak divně. Když jsem jí na té párty spatřil chtěl jsem jí jen do postele jak mám ve zvyku, ale když jsem zjistil jaký odpor má ke mě, zhrozil jsem se a to mě ani nezná. Možná slyšela ty pomluvy o mě a proto mě nenávidí a nebo má jiný důvod. Hm... co já vím. Nedá mi to a musím nad tím pořád přemýšlet. Přemýšlím i nad tím úžasným obejmutím. Cítil jsem tam lásku a oporu. Touhu po tom jí objímat jsem měl ještě teď, ale ona nechce. Ona nemůže. Nemá mě ráda a já pořád nechápu proč. Nechci jí nutit , ale dohoda je dohoda. Nemůžu za to.

Mám chuť jet do svého klubu a opít se do němoty. Tak jak jsem to udělal když se se mnou poprvé rozešla moje první holka. Miloval jsem jí. Každý den jsem jí kupoval červenou růži. Když byla nemocná jezdil jsem za ní a připravoval jsem jí můj speciální čaj. Jen a jen pro ní, ale ona jeden den mi smskou napsala, že se stěhuje, našla si jiného a že se se mnou rozchází. V tu chvíli jsem se zachoval jako největší kokot! I se svou zbraní jsem zajel za ní ať mi to vysvětlí. Před barákem stála i s ním v jeho náručí. Vystoupil jsem ze svého auta a zamířil si to rychlým krokem k ní. Vzal jsem jí za paži a chtěl vysvětlení.

"Co tu děláš? Rozešla jsem se s tebou nech mě být!" okřikla mě.

"Miluji tě a nenechám tě ode mně jen tak odejít! Bez vysvětlení!" nevydržel jsem svůj nápor zlosti a poprvé jsem na ní zakřičel.

"Já tě, ale nemiluji! Mám tady Thomase a stěhuji se s ním daleko od tebe!"

"Co jsem udělal špatně?"

"Ty nevíš? VYPADNI! Hned teď a nech mě být!" a se zlostí mě píchala prstem do hrudi. To jsem prostě nevydržel a vytáhl svojí zbraň. S úlekem se na mě podívala jako kdyby viděla ducha. Namířil jsem zbraní nejdřív na ní, ale její oči se slzami na krajíčku mi říkali ať to nedělám. To říkalo i moje srdce. Bezmyšlenkovitě jsem namířil na toho hajzla a střelil jsem. Střelil jsem ho do ramene, ale i tak se skácel k zemi.

"Co jsi to udělal?! TY VRAHU!" křičela na mě když jsem tam jen tak stál a ona seděla u jeho těla a podpírala mu hlavu. Přešel jsem k ní, chytl jí pod krkem a jasně jsem jí řekl: "Jestli o tom někomu cekneš dopadneš tak i ty! Zničila jsi moje srdce a za to sis zasloužila trest! Ať už tě nikdy nevidím ty štětko!" opustil jsem svůj silný stisk ruky pod jejím krkem a odcházel k autu. U auta jsem ještě zakřičel: "Podvedeš jednou podvedeš několikrát!" Nastoupil jsem a odjížděl daleko. Přesně sem na tohle místo.

Kdybych nebyl alespoň takovej vůl. Od té doby jsou pro mě ženy kurvy, stětky a lehké děvy. Jen pro potěšení. Tak jsem přemýšlel i nad Kate když jsem ji poprvé uviděl. Ale u ní to je jiné. Tohle si o ní totiž nemyslím. Je vlastně pro mě tak nějak důležitá. Ani nevím proč, ale cítím to tak.

"Ne, NE přestaň myslet" okřikl jsem se. Nastoupil jsem do svého auta a razil si si to rychlou jízdou do svého klubu s názvem Blue Land.

"Jdu to zapít!" okřikl jsem když jsem vešel do klubu.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥