Mafiánova Princezna

Romantická večeře

POHLED KATE

Vystoupila jsem a viděla jsem nádhernou zahradu, která při nočním světle byla tak nádherná přímo překrásná. Na konci té nádhery už z dálky šlo vidět nádherné posezení opět krásně prosvícené. Bylo to dokonalé. Miluji květiny a takovéhle romantické osvětlení. (viz. Média)

Elliot mi nabídl své rámě a já ho s úsměvem přijala. Usmáli jsme se na sebe a vyšli vstříc krásnému stolu se svíčkama. Kráčeli jsme pomalu a s elegancí k tomu stolu a usmívala jsem se celou cestu. Elegantně mi pomohl si sednou a hned si opět elegantně sedl přede mně. Z ničeho nic se ukázal u našeho stolu číšník v padnoucím obleku. Pozdravil nás a podal nám menu. Poté jak rychle přišel tak rychle odešel. 

"Copak by sis dala, princezno?" oslovil mě Elliot.

Zadívala jsem se na to obrovské menu a nemohla se rozhodnout. Miluju kuřecí maso a tady těch nabídek bylo strašně moc. Kuřecí prsíčka na bylinkovém másle s bramborovou kaší. Tohle jídlo prostě přímo žeru. 

"Dala bych si ty kuřecí prsíčka na bylinkovém másle s bramborovou kaší, Elliote." řekla jsem mu svojí objednávku. 

"Dobře." odsouhlasil a luskl prsty a zázračný číšník se tu zjevil opět zničeho nic, že ani nevím kam zachází.

"Máte vybráno?"

"Ano, tady slečna si dá kuřecí prsíčka na bylinkovém másle s bramborovou kaší a já bych poprosil specialitu šéfkuchaře."

"Samozřejmě. A něco k pití?"

"Vaše nejlepší červené víno." poručil si.

"Určitě. " odkýval číšník a opět zmizel. 

Zahleděla jsem se na Elliota a usmála jsem se. Nikdy bych nečekala, že se nakonec budeme mít alespoň trochu rádi. Podle začátku našeho poznání jsem si myslela, že to bude tak jak jsem vždy slýchávala. Ženy v mafii nejsou nic. Jsou znásilňovány, zabíjeny a prodávány. Jsou nic. Obyčejná věc, která je jen na dvě věci. Na uspokojení a na "výrobu" dětí.

"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil mě jeho sametový hlas.

"Nad tím, že jsem ráda jak to mezi sebou máme. Když jsi vzpomenu, že jsem si myslela, že mě budeš mlátit a znásilňovat jsem se opravdu moc spletla. Jsem ráda, že spolu dokážeme komunikovat. To je podle mě opravdu to pravé ořechové. Jak se říká." odpověděla jsem popravdě. 

Budeme manželé a budeme mít spolu děti, které budeme vychovávat a budovat jim jejich budoucnost. Budeme mít malé ratolesti, které nás potom při jejich pubertě bude ničit jejich chování. A pokud budou po mě tak to si teda užiju hodně srandy.

"Nikdy bych ti neublížil." zadíval se mi do očí a chytl mě za ruku, kterou jsem měla položenou na ruce. 

Tak jemný stisk, mě dotáhl k tomu, aby mi z oka vytekla slza. Slza štěstí. Ihned jsem ji setřela a mírně se usmála.

"Tady máte víno." vyděsil mě hlas číšníka, který nám právě nalíval červené víno. 

"Děkujeme." poděkoval Elliot a opět mě chytil za ruku, protože při tom šoku jsem ucukla a pustila se ho.

Romantika by se dala krájet a já jsem neskutečně šťastná. Usrkla jsem si vína. Bylo vážně úžasné. Taky stoprocentně drahé.

"Tady máte vaše jídlo, slečno." opět mě vyděsil číšník, který mi dával už mé krásné a voňavé jídlo přede mně. 

"Děkuji." poděkovala jsem.

"Děkuji." poděkoval i Elliot, když před ním bylo jeho vynikající jídlo. 

"Dobrou chuť princezno." popřál mi k jídlu.

"Děkuji, tobě také." poděkovala jsem a pustila se do jídla.

Bylo vážně úžasné a já se ho nemohla nabažit. Porce byla na mě dost velká po tom, že jsem moc teď nejedla, ale nechtěla jsem přestat jíst. Nemohla jsem dopustit, aby takové úžasné jídlo bylo vyhozeno. To bych si neodpustila.

Poté co jsme se najedli a vypili společně celou láhev vína, Elliot zaplatil a vydali jsme se k limuzíně, která tam na nás čekala. Zajímalo by mě, jestli tu čeká celou dobu, nebo jí Elliot přivolal. Ano pochopili jste, trošku mi ten alkohol stoupl do hlavy. To víte, už jsem dlouho nepila. A myslím, že ani nezačnu.

Sedli jsme si spolu do limuzíny bok po boku a povídali jsme si. Opravdu ta atmosféra mezi námi byla přímo k nakousnutí. Jak z romantického filmu. 

Když jsme přijeli před náš dům, Elliot vystoupil jako první a mě podal pomocnou ruku. Přijala jsem jí a opatrně si stoupla. Chtěla jsem se rozejít dovnitř když v tom mě zarazil Elliot tím, že mi stál před cestou ke dveřím a nechtěl se ani pohnout.

"Chtěl bych ti něco říct..."

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥ 

** Omlouvám se, že jsem nepřidávala části ani tady ani u Rebelka Emily, ale neměla jsem chuť a ani čas. A teď mě čekají ještě ustní zkoušky tak držte palce!! ♥