Jak dopadne sedmnáctiletá Kate, která byla svým otcem vsunutá do pasti a musí si vzít obávaného mafiána Elliota?
Jak bude celý její život vypadat, když se to začne vymykat kontrole?
Dozvíte se jedině v tomhle příběhu.
"Budeš moje i kdyby jsi necht...
Přimrzla jsem k zemi i když byl právě červenec a bylo nějak přes 30 stupňů Celsia. Můj výraz nemohl vypadat víc směšně a já jsem chytala do pusy mouchy. Ano měla jsem pusu nejmíň minutu dokořán a pořád jsem jí nechtěla zavřít. Nebo spíž ani nemohla, byla jsem v naprostém šoku a to se mi nedivte, protože jsem tohoto kluka neviděla od té noci co mě znásilnil ten parchant.
Flashback
"Podívej se mi do očí." řekl.
Podívala jsem se do jeho očí i když mi to chvilku trvalo. Jeho modrošedivé oči už nebyli plné soucitu a lásky. Byli plné naštvání a touhy. Touhy udělat něco čeho on by později litoval, ale teď by mu to pomohlo se uklidnit. Takhle jsem ho nikdy neviděla. Vždy se na mě koukal tak láskyplně i když chodil s Amy. A teď ten hodný a milý Martin zmizel. Je tu ten, kterého jsem nikdy nechtěla poznat a myslím, že to nechtěl vidět nikdo.
"Co v nich vidíš?" optal se mě a se zájmem si prohlížel můj obličej.
"Vidím v nich zlost. Zlost, kterou jsem způsobila já a.. no..." zasekla jsem se.
"Co ty? hmm?" zájem v jeho hlasu byla stoprocentní.
"Omlouvám se. Můžeš tu zbraň odložit prosím?" hned jak jsem to dořekla sklopil zbraň k zemi.
"Tohle už mi nikdy Kate nedělej." a postoupil za dveře.
"Nebudu." vzdálila jsem se skoro na druhou stranu pokoje a pořád se na něho dívala. Pořád jí nezajistil takže může kdykoliv střelit a tak uhasit můj život.
Současnost
"Nevídej se na mě zase tak jako když jsem na tebe mířil tou zatracenou zbraní!" zavrčel a já jako na rozkaz zavřela ústa a napřímila jsem se.
Pořád jsem, ale nemohla uvěřit tomu, že se od tamtuť dostal a ještě se potkáme. Pracoval pro toho grázla a on ho Elliot nechal jít?
"Co tady děláš?" zeptala jsem se dřív než jsem si uvědomila, co to říkám.
"Myslíš si, že bych měl být mrtví za něco co jsem neudělal?" až moc klidně odpověděl.
"Jenže ty jsi "něco" udělal!!!" vykřikla jsem a né zrovna moc hezky.
"Kate, ty na mě řvát přeci nebudeš né?" optal se a v jeho tónu hlasu šlo slyšet vysmátí na moji osobu.
Okamžitě jsem zase zklapla a očekávala co se teď bude dít. Nedělo se nic závažného až teda na to, že už nestál dva metry ode mně, ale teď se přímil nad mou tváří. Ano další člověk, který je vyšší jak já. Bravo Kate. Teď mysli na blbosti jako je vaše výšková vzdálenost. Dal mi pravou ruku na tvář a díval se mi do očí. Kdyby tohle byl Elliot už bych ho políbila jenže přede mnou se tyčil tento kluk s pro mě neznámými úmysly. Tohle nemůže dopadnout dobře.
"Všechno špatné je pro něco dobré, ne? Ty sis prožila peklo a máš zase svého milovaného Elliota, u kterého ses zabydlela a budete mít dokonalou svatbu a později i rodinu ne?" vyšlo z něho. Nezdál se naštvanej neho něco podobného rázu, ale tak nebyl dvakrát šťastnej. Ale nenechal mě na to zareagovat.
"A já jsem prožíval zatracené muka při vztahu s Amy, protože jsem nechtěl jí, ale celou dobu tebe. Chodit s ní byla jediná možnost jak být i s tebou. Neříkám, že to nebyla kočka a ani v posteli nebyla tak špatná, ale moje srdce patřilo tobě a patří pořád jen tobě. Proč mi tohle děláš?" otočil se zády ke mě a ruce měl v pěst. Chtěla jsem zase zareagovat, ale opět mi to neumožnil.
"Proč pořád vypadáš a chováš se tak dokonale? Proč na tobě nevidím jedinou chybu? Proč jsi tak strašně submisivní k tomu hajzlovi Elliotovi? Proč se snažíš být jeho manželkou do budoucnosti když k němu nic necítíš?"
"Ale cítím." odporovala jsem.
"A co jako? Nenávist? Tu já taky!" jako blesk se otočil a zase se přiblížil ke mě a hrubě mě vzal za zápěstí.
"Miluju ho." jednoduše jsem popravdě odpověděla, ale takhle odpověď ho naštvala.
Povalil mě na zem a já si mohla povšimnout jak mu zbělali klouby a naběhli žíly na rukou. Měla jsem strach, ale zároveň jsem cítila adrenalin. Adrenalin se mu postavit a ukázat mu, že se ho nebojím. Proto jsem pomalu vstala a oprášila jsem si oblečení od štěrku a písku na, který mě hodil. Celou dobu jsem měla vážný výraz a koukala jsem se mu do očí.
"Takhle se ke mě chovat nebudeš. Budu brzy manželka nejobávanějšího mafiána tady ve státech a budu nosit ve svém lůně jeho syna, který to zdědí po něm a takhle půjde naše úžasná generace dál. Nikdy nebude žádný odvážnější a nejobávanější mafiánská rodina jako ta moje. Já navždy budu mít dokonalého manžela a přímo sluníčkové postavení po jeho boku. I když si uvědomuji, že budu já i on v ohrožení 24 hodin v kuse, pořád tu budu pro něho jako on pro mě. A já mu pod obloukem z lásky slíbím, že s ním zůstanu ve zdraví i v nemoci dokuď nás nějaká pitomá smrt nerozdělí. A pokud chceš žít měl bys se mi klidit z cesty." dodala jsem vše co jsem chtěla, otočila se na podpatku, mrkla jeho směrem a odkráčela zpátky na cestu směrem k domu mých rodičů.
*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥
PS: Šťastné a Veselé ♥
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
