Jak dopadne sedmnáctiletá Kate, která byla svým otcem vsunutá do pasti a musí si vzít obávaného mafiána Elliota?
Jak bude celý její život vypadat, když se to začne vymykat kontrole?
Dozvíte se jedině v tomhle příběhu.
"Budeš moje i kdyby jsi necht...
Vzbudila jsem se nádherně vyspalá a měla jsem pocit jako bych mohla všechno. Když jsem si, ale uvědomila, že ležím v cizí posteli, která na sto milión procent není moje zpanikařila jsem. Myslela jsem, že to osvobození byl jen sen a já jsem pořád v zajetí. Pořád na tom ukrutným místě a můžu jen očekávat to, že se otevřou dveře a vleze to nich ten hajzl.
Uslyšela jsem kroky, které mířily ke mě a zatajila jsem dech. Peřinu jsem si natiskla na sebe a skenovala dveře. Dýchala jsem zrychleně a srdce mi bilo jako o život. Najednou se pohnula klika a pootevřely se dveře. Oddechla jsem si když v nich stál Elliot. Vypadal božsky a ty jeho břišáky! Awww. Ještě s tým strništěm a v šedých teplácích byl k sežrání.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Dobré dopoledne princezno" popošel ke mě blíž a dal mi cudnou pusu na čelo. Musela jsem se usmívat jako debil, ale přesně teď jsem byla prostě jako v sedmém nebi. Prostě dokonalost.
"Dobré i tobě princi" usmála jsem se na něho.
"Dole na tebe čeká snídaně, musím si jít něco vyřídit, chovej se tu jako doma a kdyby cokoliv máš tu služebnictvo stačí na ně zavolat." smutně se pousmál a přešel ke skříni.
"A kdy se vrátíš?" optala jsem se.
"Do třech hodin bych tu měl být." odpověděl a vytáhl si ze skříně své černo černé a elegantní sáčko.
"No šupkej, nebo ti to vystydne!" napomenul mě a hrdelně se zasmál. Jeho smích byl tak návykový, že jsem se zasmála taky. Taková rána bych brala. Počkat co kecám. Vždyť říkal, že je dopoledne.
"Elliote?" zastavila jsem se v pohybu když jsem chtěla vyjít ze dveří a jít se nasnídat. Právě si oblékal společenské kalhoty a vytahoval černou kravatu.
"Ano, Kate?" přesunul zrak ke mě a začal si z paměti zavazovat kravatu.
"Kolik je prosím tě hodin?" zeptala jsem se.
"Kolem 10?" kývla jsem a ťupkala po schodech dolů do jídelny. Tam na mě čekala nejlepší snídaně za poslední dny. (viz média)
Neotálela jsem a začala ihned jíst. Ta chuť a aranžmá byla prostě dokonalá. Když jsem měla asi půlku v sobě prošel kolem mě Elliot a mě ovala jeho typická vůně. Tak moc jsem jí zbožňovala. Byla ohromující a sladká zároveň.
"Tak kolem 3 jsem tu, pa prancezno." sehl se ke mě a políbil mě. Pak se ještě upravil a s kufříkem v ruce odešel.
Sedla jsem si k snídani a celou jí dojedla. Byla prostě výborná! Takovou bych si dávala klidně furt. Když jsem vzala nádobí a chtěla ho umýt přiběhla nějaká mladá holčina o něco určitě starší než já, ale ne o moc a vzala mi to z rukou se slovy: "Ne slečno, tohle udělám sama. Doufám, že jste se pochutnala." a usmála se jako sluníčko. Úsměv jsem jí opětovala.
Tak a co teď? Přemýšlela jsem a rozhodla jsem se prozkoumat tento veliký dům. Snad se tu neztratím.
*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥
