Mafiánova Princezna

Prohlídka domu

POHLED KATE

Jeho dům je opravdu obrovský. Jak můžu tady být či bydlet a neztratit se? Je to tu ohromné. Větší než u mě doma. No pokud nějaké u mě doma je. Co asi dělá matka? Je otec pořád na mě naštvaný? Až mě uvidí zase mě zbije? Ne, ne a ne. Nemysli na to Kate!

Rozhodla jsem se, že půjdu pěkně od zpodu a prohlédnu tento třípatrový honosný dům. Dole byla velká kuchyně propojená s prostornou jídelnou. Vedle jídelny byl černobílý obývací pokoj. Velký plazmová televize asi největší co jsem v životě viděla hned nad velkým krbem. Všechno tady bylo velké. Za gaučem byla menší knihovna a já se usmála. Ráda jsem četla. Uviděla jsem menší chodbičku a tak jsem tam vyrazila. Byli tu dvoje dveře jedny na zahradu, která byla taky prostě obrovitánská a kdybych jí chtěla celou projít trvalo by mi to několik hodin, takže jsem došla k názoru, že na to teď čas nemám. Potom tu byli zamčené menší dveře. Když jsem chytla za kliku ušklíbla jsem se. Opravdu zamčené. Tohle asi nebude něco o čem bych měla přemýšlet, ale to bych nesměla být až tak zvědavá. No co jednou na to přijdu. Když odcházím z té úzké do modra vybarvené chodbičky naposled se podívám na část zahrady kde je i obrovský bazén. Počkat! On je i se skluzavkou. No to mě podrž!

Když jsem se uráčila dojít ke schodišti do druhého patra tak jsem nemusela mířit tam kde jsem to už znala. A ta místnost byla ložnice. Proto jsem jí vynechala a koukala do dalších dveří. Byli tu ještě 3 pokoje a v každých byli vlastní honosné koupelny. Potom tu byla i tělocvična. Když nad tím přemýšlím měla bych si tu někdy zacvičit dlouho jsem na to kašlala. Usmála jsem se a vyšla další schody nahoru. Poslední patro co tu asi bude?

Poslední patro bylo menší a byla tu jedna místnost pro sluhy. Tam jsem nešla protože tam někdo byl. Asi služebná. Potom tu byla místnost, která mě dostala do kolen! Bylo tu velké plátno a všude štětečky a barvy. Nejvíc mě dostal, ale asi nedokončený, obyčejnou tužkou nakreslený široký úsměv.  Kdo tu asi maluje? Služebnictvo? A nebo, že by Elliot? No tím si nejsem jistá. Budu se ho muset zeptat a určitě si sem zajdu něco namalovat. Miluji kreslení i malování. 

Když už jsem řádků minut koukala na onen obraz uslyšela jsem volání mého jména. Rychle jsem se probrala a cupitala po schodech dolů, kde mě hledal vystrašený Elliot! On se o mě bojí. Aww jak roztomilé.

"Myslel jsem si, že se ti něco stalo!" vypískl a objal mě.

*Moc se omlouvám, že nevycházejí kapitoly , ale mám toho dost poslední dobou a o prázninách ještě víc. Čeká mě brigáda a všelijaké srazy. Doufám, že to pochopíte a já se budu snažit, alespoň něco vydat. Děkuji za pochopení :)

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥