Mafiánova Princezna

Udělám cokoliv!

*na obrázku Patrik

POHLED ELLIOTA

Je to několik hodin a o Kate nevíme pořád nic. Jako by se vypařila. Mám takový divný pocit, že to jen tak nebude. Někdo jí určitě něco dělal nebo právě v téhle chvíli jí něco špatného dělá a já tu sedím v koženém křesle ve své malé, ale útulné pracovně a přemýšlím. Přemýšlím nad tím co právě dělá, kde je a kdo jí sakra unesl! Sama by jen tak neutekla! To prostě není možný už to bylo sakra na moc dobré cestě, nemohla mě prostě opustit. Moje princezna byla unesená a já tu sedím jako nějaký idiot a čekám na hovor nebo zprávu, která by konečně vyřešila tohle vše. Otec mi sprostě a vážně přikázal nevycházet z domu. Mohlo by se stát, že by se mi mohlo něco stát, ale já musím svojí Kate prostě najít! Není prostě normální, aby jen tak zmizla!

"grrr" vydal jsem ze sebe otrávený zvuk, když jsem se podíval na svůj mobil, na kterém se neukázalo nic jiného než moje plocha. Měl jsem tam vyfocenou Kate jak spí. Prostě roztomilost sama. 

"au" zaskučel jsem když jsem bouchl až moc velkou silou o roh mého kancelářského stolu. Že já si takhle sakra ubližuji. Stačí mi, že už jsem tak nervní z toho co se všechno děje. Sakra Kate kde jsi?!

"bzzz" zazvonil otravný zvuk domovního zvonku a já jsem se musel zvednout z toho sakra až moc dobře pohodlného koženého křesla a odejít z pracovny. Pracovnu mám v druhém patře a tak jsem musel sejít dost otravných schodů a zamířil jsem si to k hlavním dveřím. Ještě než jsem otevřel krásné dubové velké dveře jsem si zkontroloval zbraň, kterou jsem si dál za záda pro každý případ. Chytl jsem kliku svou volnou levou rukou a pomalu zatáhl. Ulevilo se mi když jsem za sebou viděl za dveřmi stát Amy.

"Ahoj Elliote, prosím tě kde je Kate? Je tady?" zeptala se rozpačitě. Nemohl jsem nic říct a tak jsem jen zakýval na levou a pravou stranu a dal tak na jevo, že nevím kde je. Od té doby kdy zmizla Kate jsem se si začal psát s Amy. Je to v pohodě holka, ale na Kate prostě nemá nikdo a nikdo mít ani nebude. Nechci to jako mafián přiznávat, ale ta holka se mi dostala pod kůži. Pokynul jsem Amy rukou ať vstoupí dovnitř a tak i poté udělala. Schoval jsem si svojí zbraň zase do pouzdra u kalhot a šel za Amy, která si prohlížela obývací pokoj.

"Wau, máš to tady moc pěkné." polichotila mi a mě se zvedli koutky do malého úsměvu. Od té doby co je Kate fuč jsem se pořádně neusmál. Když se Amy postavila pod můj rozsvícený velký lustr jsem se mohl pořádně podívat co má dnes na sobě. Měla na sobě krásné krátké šaty, nemám tak dobrý barvocit, ale řekl bych že to byla béžová s černou. No s černou jsem si na sto procent jist, ale víte co. Hold někdo řeší i takovéhle blbosti jako je barva. Ale co. K tomu měla obuté béžové lodičky na vysokém podpatku a vlasy měla na kulmované. Slušelo jí to, ale jak říkám na Kate nemá nikdo.

*na obrázku Outfit Amy

"Opravdu nevíš kde je Kate? Potřebovala bych s ní mluvit." otočila se ke mě a se zájmem se na mě podívala.

"Nevím to a docela mě to zaráží. Mám takový pocit, že se jí něco špatnéh-" nedokázal jsem to dopovědět protože se mi rozezněl telefon. Vyndal jsem ho z kapsy a ukázal jsem levým ukazováčkem na mobil, aby Amy pochopila, že to musím zvednout. Ta na to jen kývla a já mohl poodejít do kuchyně a tam konečně potáhnout zelený telefon na obrazovce mobilu abych mohl hovor zvednout. Přiložil jsem si mobil k uchu když v tom jsem uslyšel...

"Elliote! Pomož mi!" zakřičela docela nahlas Kate z mobilu. Hned jsem se napjal.

"Kate! Kate! Kde jsi?!" zakřičel jsem na zpátky. 

"Pomož mi! On mi chce ublížit!" řekla už plačtivě. 

"Kdo?!" zaječel jsem do telefonu a zpozoroval jsem jak docupitala do kuchyně Amy, ale té jsem nedával skoro žádnou pozornost.  Uslyšel jsem vzdálenej pláč Kate a napjal jsem se ještě víc, i když by jsem si myslel, že se víc nenapnu.

"Ahoj kamaráde." uslyšel jsem ten nejhorší hlas co jsem mohl.

"Patriku! Co to má sakra být?! Nech Kate být!" neudržel jsem se a začal řvát víc. Začalo mě bolet v krku, ale za tohle ten hajzl zaplatí!

Patrik je můj bývalý spolupracovník ve firmě než jsem ho za to, že mi kradl peníze vyrazil a ještě jsem mu pod okem udělal ne pěknou jizvičku na upozornění. A ten hajzl má moji princezničku. No to si vypije! Já ho zabiju!

"Ale prosím tě Elliote přeci si nemyslíš, že bych já ubližoval. Je to docela kočička ne že ne." dořekl a začal se smát.

"Opovaž se jí něco udělat!"

"Nejsem ty, kdyby nebylo tebe nebyla by tu." řekl až moc klidně.

"Dej mi Kate k telefonu!"

"Nedám, protože teď bude poslouchat mě. Je tu teď má. A budu si s ní dělat co chci, mohl bych si s ní užít, co ty na to Elliote?" a začal se zase smát.

"Opovaž se na ní jen šáhnout!" skoro jsem zaječel.

"Už se stalo." a začal se dál smát. Nesnáším ten jeho smích! Zabiju ho! Hajzl!

"Prosím, ne, NE!" slyšel jsem Kate. Opravdu jsem jí slyšel jak tam prosí o pomoc!

"Nech jí být! Slibuju ti, že tě zabiju! Nešahej na ní!"

"Jenže já nechci, bro. Je to fakt kost a docela mě dostává do varu. Možná si jí už dneska vezmu sebou do postele. Co ty na to Elliote?" Si ze mě dělá prdel ne?

"Opovaž se to udělat! Udělám cokoliv! Hlavně jí nech být! Ona za nic nemůže!" už jsem to psychicky nedával. 

"Všechno? Tak poslouchej. Já tě taky prosil a říkal jsem ti, že udělám cokoliv a ty jsi mě prostě vyhodil a udělal jsi mi tu zkurvenou jizvu! A za to, že mi to takhle připomínáš mám sto chutí, že Kate něco udělám. A víš co? Poslouchej sám." a slyšel jsem jak mobil někam položil.

"Ne! Prosím já nechci! Prosím!" uslyšel jsem jak plačtivě křičí a on se jen začínal smát.

"Hajzle jeden! " zařval jsem tak moc, ale pořád jsem slyšel jak tam Kate brečí. Slibuji, že toho kokota zabiju!

*Kvůli tomu, že dlouho nevyšla kapitolka tak jsem se rozepsala a máte tu 1000 slov :D Snad se vám to bude líbit. ♥

Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥