Jak dopadne sedmnáctiletá Kate, která byla svým otcem vsunutá do pasti a musí si vzít obávaného mafiána Elliota?
Jak bude celý její život vypadat, když se to začne vymykat kontrole?
Dozvíte se jedině v tomhle příběhu.
"Budeš moje i kdyby jsi necht...
Vzbudila mě nepříjemná bolest na rukou. Pomalu jsem otvírala oči a zadívala jsem se na svoje ruce. Byli celé od krve. Silné provazy zavinili moje zranění a neskutečně to pálilo a štípalo. Nesnažila jsem se s nimi moc hýbat, aby se mi to ještě nezhoršilo. Když jsem si sedla do tureckého sedu tak se právě otvírali dveře. Ve dveřích se ukázal ten hajzl. Jak jinak. Při pohledu jak se ke mě s úšklebkem blíží jsem se ošila. Když už byl dost blízko podíval se na mě tak oplzle a nechutně až jsem odvrátila zrak. Dřepl si ke mě a vzal mě za bradu a otočil mi hlavu tak, aby jsem se na něj podívala. Začal přejíždět prsty po mé tváři a mě se z očí začala kutálet jedna neposlušná slza. Hned jak si jí všiml mi jí palcem setřel a odtáhl se, ale ne tak daleko a pořád se mi díval do očí.
"Kate, jsi nádherná." po dlouhém tichu přerušil ticho. "Nezaslouží si tě, možná si tě vezmu já, ale to by mi můj plán asi nevyšel." podíval se na mě takovým pohledem, který naznačoval to, že nevěděl co dělat. Přiblížil se ke mě až jsem cítila jeho dech. Podíval se na mé rty a kousl se do spodního rtu. Věděla jsem co bude následovat a proto jsem sklopila hlavu. Ten se na to jen zasmál a vytáhl ze zadní kapsy u kalhot nůž. Vylekaně jsem se na něho podívala a on se jen ušklíbl.
"Neboj se zlato, jen ti tady přeříznu ty lana nechceme, aby ses nám přeci trápila ne?" a usmál se. Zase jsem se nepříjemně ošila a pořád ho sledovala. Jakmile mi přeřízl lano na rukou hned jsem si mnula své rány z utažených lan, které jsem měla přes noc.
V tu chvíli mě drsně vzal za ruku a táhl mě ven ze sklepa. Prošli jsme několika pokoji dokud nezastavil a nehodil mě na gauč. Vypadalo to jako pracovna.
"Teď ti řeknu svůj plán a jestli to prokecneš nebo někomu řekneš a nebo nebudeš hrát svojí roli umřeš je ti to jasný?!" Seděla jsem jako opařená ani hlavou jsem nekývla.
"Rozuměla jsi?!" to už na mě křičel asi abych jsem se vzbudila. Nemohla jsem promluvit nešlo to tak jsem jenom kývla na souhlas. "Tak je hodná." Nad tým jsem se musela zatvářit udiveně. On mi teď vážně řekl "tak je hodná?" . Jsem snad pes nebo co?
"Takže ti ošetříme tvoje krásné nevinné ručičky a potom tě pustíme. Budeš hodná holka a vymyslíš si tu nejlepší lež v životě proč jsi nebyla doma a proč máš takové ručičky. Neřekneš nikomu, opravdu nikomu co se tady stalo. NIKDY! Vzali jsme si tvoje telefonní číslo a budeme ti posílat smsky v kterých budeš mít další instrukce. Chápeš?" zapálil si cigaretu a nabídl mi též. Odmítla jsem.
"Chápu a co se stane když se prokecnu?" zeptala jsem se.
"Umřeš a nebo umře někdo na kom ti moc moc záleží a to přeci nechceš." Zadrhla jsem se. Nemohla jsem se nadýchnout a sklopila jsem zrak. Nechci aby ublížil někomu koho mám vážně ráda. To prostě ne! Nedovolím to! Jenže.. co po mě budou chtít? Jestli budou chtít abych někoho zabila tak to ne. Taková já nejsem , přeci nejsem Elliot! Kývla jsem a stoupla.
"Kampak?" stoupl z křesla a típl cigaretu. Zvedla jsem zrak a podívala jsem se na něj. Ten se na mě celou dobu než přešel ke mě usmíval. "Přeci mi nechceš utéct, že ne? To bych se zlobil!" zazubil se na mě a já opět sklopila zrak a chtěla jsem si sednou když v tu chvíli mě vzal za bolavé zápěstí a táhl pryč.
"Pusť mě to bolí!" žadonila jsem , ale nepřestával. "Prosím , moc prosím!" to už mě bolest přemáhala a začala se mi po obličeji kutálet slza. Slzela jsem dokud mě nehodil na postel. Cože?! Já jsem v ložnici? S ním? a SAMA?! Prosím tě bože ať mi nic neudělá!
"Chci se jen pomazlit, zlato!" a svalil mě na postel. Chytl mě za zápěstí a začal mě líbat na krku. Řvala jsem... snažila jsem se, ale nešlo to. Prostě to nešlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Přestaň křičet!" a dal mi silnou facku. Vykulila jsem na něj oči a začala jsem brečet. Odtáhl se ode mně.
"Promiň to jsem nechtěl kočičko. Přivedu ti sem doktora a potom pojedeš domů. Pamatuj na dohodu!" a odešel.
"Proč já?!!!" zakřičela jsem a bouchla rukou do matrace.
*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥
