Jak dopadne sedmnáctiletá Kate, která byla svým otcem vsunutá do pasti a musí si vzít obávaného mafiána Elliota?
Jak bude celý její život vypadat, když se to začne vymykat kontrole?
Dozvíte se jedině v tomhle příběhu.
"Budeš moje i kdyby jsi necht...
Skláněl se nade mnou, ruku měl zatnutou v pěst a já jsem byla co nejvíc přilepená na zdi. Zavřela jsem oči, odvrátila jsem pohled a v obranném smyslu se trošičku odvrátit od té kruté bolesti jsem natáhla ruce před hlavu. Začala jsem brečet a cítila slzy kutálet se po mém obličeji. Řasenku jsem určitě měla dávno rozmazanou od slz. Bojím se strašně moc a nemám na to se podívat do jeho obličeje. Zaťala jsem svaly na obličeji a pořád jsem neodvrátila pohled. Naopak zavřela jsem oči a očekávala nějakou ránu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Nemůžu ti ublížit." vyšlo najednou z něho. Sebrala jsem střípky odvahy a podívala jsem se na něj. Pořád měl ruku zaťatou v pěst a koukal na mě jako asi nejmíň před pěti minutama. Pořád mi tekly slzy. Koukala jsem na něj s prosebným výrazem, aby toho nechal a prostě odešel. Nechci k němu cítit větší odpor než mám teď. Je to přeci můj biologický otec.
"Neublížím ti fyzicky, protože na svatbě to nesmí jít poznat. Ale.. má milá, zlatá Kate psychicky můžu vždycky." nechápala jsem a udělala tázavý výraz. Setřela jsem si slzy a dívala se na člověka, který si říká můj otec.
"Co by jsi dělala kdyby se něco stalo.. Jak jsi to říkala, že se jmenuje? Amy? Jo-jo Amy." hrdelně se zasmál. Krev jako by ve mě ztuhla a srdce mi vynechalo úder. Nevěřila jsem tomu co slyším. On. On chce ublížit moji nejlepší kamarádce!
"T-To nemůžeš udělat!" zakřičela jsem na něj z posledních sil a sklopila opět pohled a zadívala jsem se na své nohy, které se mi třepaly strachy.
"Nekřič po mě! Jen Amy trošku jak to říct.. poškádlím? Co kdyby jí někdo sledoval a někde kde by to nečekala jí znásilnil? Co by na to asi řekla? A co by řekla na to, kdyby ten dotyčný jí pošeptal, že necháváš pozdravovat? No co ty na to Katherine?" a ušklíbl se. Nevydržela jsem to a znova se rozbrečela. Nemám na to.
"Ubliž mě, ale jí nech prosím být. Ona za to nemůže." řekla jsem zlomeným a prosebným tónem hlasu. Opět se hrdelně zasmál.
"Musíš být potrestána. A teď mi naval notebook, mobil a tablet prostě všechno kde by jsi ji nebo někomu jinému mohla zavolat nebo napsat. A hned!" to poslední slovo doslova rozkřičel na celý dům. A to není zrovna malej. Zvedla jsem se ze země a stoupla si. Podívala jsem se do jeho tváře s úmyslem ho neposlechnout, ale nic jiného mi nezbývalo. Popošla jsem k nočnímu stolku po boku mé postele a vytáhla z něj tablet a mobil.
"A teď ještě notebook, zlatíčko." pousmál se na mě. Ale ne něžným a hřejivým úsměvem jako to dělával když jsem byla malá, ale oplzlým a úchylným úsměvem. Vyběhla mi na zádech husina.
"Je v obýváku na konferenčním stolku." odpověděla jsem a sedla si na postel a složila ruku do dlaní. Chtělo se mi brečet, ale ještě než otec odešel jsem se rozhodla promluvit.
"Otče?"
"Ano?" otočil se na mě s tázavým a pobaveným výrazem v obličeji.
"Prosím tě z celého srdce neubližuj Amy. U-Udělám cokoliv jen jí nech na pokoji." prosila jsem a žadonila s pocitem, že se smiluje.
"Uvidíme, musíš být ale potrestaná." zasmál se a plánoval odejít, ale nenechala jsem ho.
"Však říkáš, že mám být potrestaná já, ne ona, udělej něco mě, ale jí nech prosím tě být. Nezaslouží si to je to jen a jen moje chyba. Potřebovala jsem nějakou dobrou kamarádku. Navíc jsem jí k nám domů neposlala ani nepozvala já." vyšlo ze mě. Opět se otočil a vykročil ke mě. Klekl si aby mi viděl do tváře a nadzvedl mi bradu abych se na něho podívala.
"A kdo když né ty?"
"Byl to Elliot. Bál se o mě a tak napsal Amy."
"Elliot se o tebe bojí? Hah. Počkej až budeš jeho ženou nebude mít slitování. Víš o tom moje milá zlatá, že se jenom přetvařuje? Chceš něco říct? Postřelil své první holce jejího přítele a vyhrožoval jí smrtí. Myslíš si, že bude k tobě tak hodnej jako teď? Nebude holka, jen tě chce mít v hrsti a ty víš, že musíš. Ale jako jinak Amy pro tentokrát neublížím. Už tak dostala tvoje matka. Vyspi se zítra tě čeká perný den. Princezno." s tímhle odešel z pokoje a já se opět rozbrečela. Zakryla jsem se peřinou v úmyslu jít spát, ale brek mi to nedovolil tak rychle. Usla jsem až pozdě v noci.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥
