Mafiánova Princezna

Kde je?!

POHLED ELLIOTA

"Jak jako byla nejspíš unesená?!" zařval jsem do svého telefonu co nejvíc jsem mohl a levou pěstí do stěny. Právě mi zavolal Ben ( otec Kate ).

"Já-Já nevím, prostě ji nikde nemůžeme najít a k tomu určitě byla u mě v pracovně a tam jí unesly její mobil je na maděru!" zařval na mě zpátky. No to jako ne nikdo na mě řvát nebude a to ani ne otec mé budoucí teď asi unesené manželky. 

"Musí být nějaké stopy! Ksakru ! Najdu si jí sám!" zařval jsem a hodil jsem mobilem na druhou část pokoje. Štěstím by přežil, ale jsem si jistej, že už fungovat jen tak nebude. S nervama v kýblu jsem opustil kancelář svého klubu a namířil jsem to na bar kam jsem si okamžitě sedl a mávl rukou na Katrin. Ta se na mě ledabyle usmála a pochopila co po ní chci. Jak jinak než tvrdou Whisky. Postavila přede mě skleničku a pomalu do ní začala lít whisky. Zastavila na míře jednoho panáka a uzavírala láhev. Vyrval jsem jí tu lahev z ruky a dal si jí k sobě. Podívala se na mě soucitně a při tom naštvaně. 

"No Elliote snad se nechceš opít do němoty! Vrať mi tu flašku!" naštvaně na mě vyklopila. Podíval jsem se na ní svým nejvíc arogantním pohledem , ale její spalující pohled , který mi říkal, že bych si fakt měl dávat pozor a neměl bych se opíjet. Tam někde je Kate a potřebuje sakra mojí pomoc! Nemůžu jí nechat někde samotnou! Nesmí se jí nic stát to prostě nedovolím! Je moje a bude mou! Vím, že i ona to tak chce.

"Promin Katrin, na tady máš a nenalívej mi prosím už i kdybych dneska chtěl. Dík." přikývla a usmála se hrdě a vítězně. Zvedl jsem se z barové židle a namířil si to do auta. Zasedl jsem za volant a vší silou do ní bouchl.

"Kde je?!" 

*ve stejný čas někde neznámo kde

POHLED KATE

Slyšela jsem malé bzučení jako kdyby kolem mě byli včely nebo vosy. Ležela jsem na něčem studeném a částečně i mokrém. Nemohla jsem vůbec pořádně dýchat. Zdálo se mi jako by mi docházel kyslík a něco mě dřelo na krku. Z těží jsem otevřela oči a viděla nad sebou nějakého týpka v černém co mě držel za krk a něco řval. Jenže já slyšela pořád jen to bzučení. Jako by moje tělo nebylo moje. Když si nejspíš ten týpek všiml, že jsem vzhůru přestal mě svírat tak silně a pomohl mi si sednout.

"Princeznička se nám probrala, jaká dobrá zpráva!" slyšela jsem ten nejhorší hlas co jsem v životě nechtěla už slyšet. Bylo to zamnou a najednou jsem se ten nejhorší člověk objevil přede mnou. Byl to ten hajzl co mě málem znásilnil a unesl! Proč já? Sakra proč já? Co jsem komu udělala?

"Teď co s tebou bude mé milé a malé roztomilé nebude pěkné a bude to pekelně bolet!" zakřičel mi do tváře a já jsem začala hystericky brečet. Co jsem to udělala?!

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥