Mafiánova Princezna

Že by láska?

POHLED KATE

Uběhlo pár hodin a já a Elliot jsme si sedli společně ven na zahradu pod velký strom na krásnou dřevěnou lavičku a povídali si. Zjistila jsem, že Elliot je zábavný, milý a ohleduplný kluk. Když jsme se dívali z očí do očí měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudě. Asi jsem se zamilovala, pomyslela jsem si. Není možné abych se zamilovala. Vždyť já jsem měla být už po svatbě s nějakým tupcem, který by mě znásilňoval a mlátil. Přesně tak jak mi to vždy popisoval otec. Popisoval mi ty nejhorší scény. Vše špatné co by se mi stalo kdybych jedinkrát neposlechla. Vše co by se mi mohlo stát jen kdybych blbě stála nebo nepříjemně koukala. Vše mi říkal tak negativně a já teď s Elliotem pociťuji něco jako láska. Je to vůbec možné? Myslím si, že sním.

"Princezno? Nad čím mi to rozímáš?" zeptal se mě Elliot a já se konečně opět soustředila jen na něho. Jen na svého prince.

"Nad námi." odpověděla jsem.

"A na co jsi prosím tě přišla?" optal se.

"Nad tím, že tě mám asi víc než jen ráda." stydlivě jsem odpověděla a schovala už tak svůj červenej obličej do svých malých dlaních. 

"Nestyď se princezničko. Taky tě mám víc než rád. Strašně moc jsi mi přirostla k srdci. Jsi takový ďáblík v těle anděla." odpověděl.

Nevydržela jsem to a musela jsem ho políbit. Skoro okamžitě mi polibky začal oplácet. Stáhl si mě blíž do objetí a já jsem si ho přitáhla za krk. Muselo to být určitě fotogenické. Takovou fotku bych si dala nad postel. Došla mi jedna věc. Opravdu ho miluji. 

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥