Mafiánova Princezna

Potřebuji tě! Kde jsi?!

*V mediích je song , můžete si ho k tomuto dílu pustit :)

POHLED KATE

Vzbudilo mě nepříjemné šimrání na krku. Chytla jsem se za to místo a když jsem se uráčila otočit na příčinu málem jsem vypadla z postele. Nade mnou se skláněl Patrik s pavím peřím a šimral mě na krku. Ach kdyby byl na jeho místě Elliot usmála bych se a byla bych ta nejšťastnější osoba pod sluncem. Jenže se tu nade mnou sklání tento idiot. Skoro okamžitě jsem se víc zakryla. Počkat! Jak jsem se sem dostala? Pamatuji si naposled, že jsem brečela na zemi. To jsem usla vyčerpáním z toho všeho? A nebo to byl jen blbý sen? Počkat. Kdyby to byl sen nevím ani jeho jméno. Takže se to stalo! No to nemůže být pravda! Cítím se tak pošpiněná a znechucená hlavně sama sebou.

Zatvářila jsem se na něho co nejvíc znechuceně a odtáhla se od něj co nejdál k čelu postele. Musím uznat, že má pohodlnou postel. Ne! Kate! Sakra! Na tohle nemáš ani myslet. Máš se bát. Máš prosit o milost nebo sakra bojovat! Však by ses měla konečně začít chovat jako tvoje matka a měla by jsi ukázat tu svojí silnou stránku. Tu, které by se měl tento idiot bát. A taky, že jí ukážu!

*plesk* zaznělo hned jak jsem se napřáhla a zapříčinila jsem na jeho pravé tváři otisk své ruky. Splašeně se odtáhl a šokovaně se na mě podíval, ale ve zlomku vteřiny se změnil na naštvaný. Chvilku mě jen zabíjel pohledem a mnul si pravou rukou svojí tvář. Já si na rozdíl od něho držela klidný a vyrovnaný výraz. Už jsem se tak nebála. A nebo to je ten adrenalin co mi teď nejspíš koluje mojí krví po celém těle? Cítím se, že bych mohla úplně všechno. Ale Kate kroť se!

"Tak tohle jsi princezno dělat neměla. Chtěl jsem být něžný, ale ty si říkáš asi o něco jiného co? Tebe to bude bolet, mě ne zlatíčko. Uvědom si s kým si zahráváš. Protože mě neporazíš. Pleteš se kočičko jestli si myslíš, že se tě bojím." přecedil přes zuby. 

Všimli jste si toho, že mu vyhrožování moc nejde a používá nějaké přezdívky pořád? To je prostě pako. Ale pravda je, že bych si měla dávat bacha, ale ne na něho. On je jen namyšlený parchant a to, že mě donutil se s nim vyspat mě nedělá jeho hračkou, přítelkyní či submisivní. A jestli si to myslí tak je to fakt idiot. Nic jiného na to říct nejde.

"Nebojím se tě, jsi jen namyšlený hovado!" vykřikla jsem na něj a ukázala jsem mu prostředníček. Tentokrát to, ale nenechal jen na jeho konverzaci a napřáhl se pravou rukou na mě. Ale já na to, až nějak moc rychle zareagovala a sjela jsem z postele. Samozřejmě, že tentokrát plánovaně. Můj plán byl jednoduchý schovat se pod tuhle postel, která vypadala, že by na mě ani z jedná strany nemohl došáhnout.

 Hned jak jsem pod sebou ucítila tvrdou podlahu pod sebe, schovala jsem se pod postel tak, aby měl sebemenší šanci na mě šáhnout. 

"To si ze mě děláš prdel!" zakřičel a klekl si na zem a šmátral rukama pod postel tak, aby se mě dotknul. Což se mu nepovedlo a já jsem na své tváři ucítila tak známou grimasu, co mi pár dní chyběla. Úsměv.

Najednou jsem uslyšela prudké zavření dveří. Chvilku jsem ještě ležela pod postelí než jsem si byla jistá, že odešel a opatrně vylezla. Rozhlížela jsem se doleva a doprava jako blázen a couvala dál od postele až jsem narazila do stolu. Ulekla jsem se a rychle se otočila.

"No to mám, ale štěstí!" potichu jsem se ujekla. Chytla jsem Patrikuv mobil do rukou a odemkla obrazovku. Tupec. Nechal tu mobil a nemá dokonce heslo. V rychlosti blesku jsem vyhledala kontakty a našla číslo na Elliota. Rychle jsem klikla na zelené sluchátko a čekala až se ozve jeho Hlas.

První pípnutí nic, druhé též nic a než dopípalo třetí uslyšela jsem to co jsem chtěla. A to Elliota!

"Patriku! Jestli mi voláš, aby jsi mi víc ub-" nedořekl protože jsem mu do řeči skočila já.

"Elliote! Potřebuji tě! Kde jsi?!"

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥