Jak dopadne sedmnáctiletá Kate, která byla svým otcem vsunutá do pasti a musí si vzít obávaného mafiána Elliota?
Jak bude celý její život vypadat, když se to začne vymykat kontrole?
Dozvíte se jedině v tomhle příběhu.
"Budeš moje i kdyby jsi necht...
Včerejšek mě docela dostal. Ta moje křepelka má, ale páru. Nedivím se, že se tak chová, ale já si jí nevybral. Nevybral jsem si jí a ani její život v mafii. Viděl jsem, že brečí. Ještě jsem slyšel jak křičela, že jí otec za toto zabije a to já prostě nedovolím. Bude to moje manželka a nikdo na ní nešáhne. NIKDO! Ani její otec. To fakt ne. Musím za ní dneska zajít i kdyby se jí to nelíbilo. Hned si vezmu auto a pojedu za ní. Nenechám aby jí někdo ublížil.
POHLED KATE
Seděla jsem na okně a koukala na příjezdovou cestu a modlila se aby otec nepřijel domů. Včera mě tu našel brečet a ještě si do mě kopl a mám na pravém boku modřinu. Tohle je moje nejhorší noční můra. Nechci už žít, ale já tu jsem pro matku jako ona pro mě. Najednou uslyším auto a otočím se na černé BMW.
"Cože? Tohle není otcovo auto." polekaně jsem se podívala na osobu, která vystupovala. Hned jak jsem ho viděla jsem se lekla. Co tu dělá Elliot? Řekla jsem ať mě nechá na pokoji! A on si sám přijede před můj dům. Najednou naše oči se střetli a jako by mě k sobě volal. Potřebovala jsem ihned obejmout a bylo mi jedno, že je to on. Vzala jsem si na sebe sebe svetřík a utíkala jsem k hlavním dveřím. U nich jsem se zastavila a váhala. Nakonec jsem přece jenom otevřela a vrhla jsem se mu do náruče.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Princezno?" odtáhl se ode mně.
"Ano?"
"Co se stalo?" zněl neklidně a soucitně.
"Pojď se mnou do zahrady, všechno ti řeknu." ukázala jsem mu směr na zahradu a oba jsme si sedli na venkovní posezení. Hned jak jsem řekla co se stalo a co mi otec udělal ihned si mě zase přitáhl do náruče. I když vím, že je to jen můj zkrat a až se uklidním budu zase na něho zlá a nepříjemná, ale teď jsem to prostě potřebovala.
"Zabiju ho" vyšlo z něho najednou.
"Ne! Nezabiješ nikoho! Ani mého otce! To ... to ti nedovolím. Opovaž se na něj jenom šáhnout. Zasloužila jsem si to. Chápeš? Nech to být. Stejně.." a zmlkla jsem.
"Povídej." pobídl mě ať mluvím dál.
"Potřebuji jen obejmout." a hned si mě zase vzal do objetí.
*Po několika minutách
"Měl by jsi jít. Promiň, ale tohle.. tohle byl můj zkrat. Nemysli si, že k tobě budu teď se chovat jinak. Bude vše při starém."
"Tak proč jsi to udělala?" vyjekl po mě.
"Potřebovala jsem obejmout."
"A myslíš si sakra, že jsem jen nějaký objímací panák? Já jsem myslel, že je to mezi námi ok a ty najednou, že to bude zase jako včera? Děláš si ze mě prdel?" už na mě doslova křičel.
"NEKŘIČ PO MĚ" a i když jsem nechtěla vrazila jsem mu facku. "Tohle si ke mě dovolovat prostě nebudeš je ti to jasný?" to jsem zas řvala po něm já. "Vypadni z mého baráku! A NEVRACEJ SE!"
"Tohle ještě neskončilo!" povyhrožoval mi a odešel. Hned jsem vylítla po schodech a běžela do pokoje kde jsem se zamkla. Zamířila jsem si to se začínajícím pláčem do koupelny a koukla jsem se do zrcadla.
"Tohle přeci nejsem já." a začala jsem si utírat slzy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Potřebuji být silná!"
*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥
