Mafiánova Princezna

Přátelství až do hrobu

POHLED KATE

Když mě konečně Amy pustila ze svého silného, ale milujícího sevření usmívala jsem se jako blázen. Mám radost. Mám tu nejlepší kamarádku na světě a nikdy ji nikomu nedám, nepůjčím proste nic. Je moje! Ale pořád mi to nedalo a musela jsem se jí zeptat co tady dělá a jak zjistila, že jsem tu nebyla.

"Amy?" zeptala jsem se.

"Ano, Kate?"

"Jak jsi se dozvěděla co se stalo?" optala jsem se.

"Dal mi to vědět Elliot , napsal mi na Facebooku a optal se mě jestli nevím kde jsi." řekla s úplným klidem. Cože? On napsal moji kamarádce jestli neví kde jsem? Byl naštvaný nebo se o mě bál? Toť otázka. Budu se ho muset na to zeptat.

"A jak jsi prosím tě dostala odvahu jsem zajít? Vždyť jsi sem nechtěla jít i když tu nebyli rodiče?" nedalo mi to a musela jsem se optat.

"Opět Elliot. Napsal mi, ať za tebou dojdu tak jsem zaťala zuby, zhluboka se nadechla a prostě jsem sem vkročila a nelituju toho. Protože kdybych se neodvážila tak si teď nemůžu v tomhle obrovském domě sednout na tuhle sakra pohodlnou pohovku a povídat si s mojí BFF." zasmála se a já prostě musela též.

*po pár minutách společného tlachání 

"uděláme fotku na instagram?" zeptala se mě Amy.

"No stopro!" pousmála jsem se. Už jsme se mimochodem přesunuly z obýváku do mého pokoje. Amy znala můj pokoj vlastně jenom z fotek nebo videohovorů a hned jak ho spatřila na živo nevěřila svým očím. Všechno prozkoumala, pošmátrala a hlavně skenovala každý kousek jako kdyby si to ukládala do paměti. Vytáhla jsem ze šuplíku černou fixu a napsala jsem na Amynin prst Friends a Amy napsala na můj prst Forever. Spojili jsme si ty popsaný prsty, vyfotili a přidali na instagram s popiskem: #bestfriends (viz. média) Museli jsme se nad tým prostě pousmát jinak to nešlo. 

*po dalších dlouhých minutách 

"Už bych asi měla jít" poznamenala Amy.

"Doprovodím tě." usmála jsem se.

"Moc ráda jsem tě viděla." vyjekla a objala mě.

"Já tebe taky!" objala jsem jí ještě víc. Počkala jsem než odejde a zavřela jsem dveře. Sedla jsem si na pohovku do obývacího pokoje a pustila jsem si televizi. Právě tam běželi Přátelé. Musela jsem se nad tím prostě pousmát.

*večer

Vypínala jsem televizi když v tom do hlavních dveří vrazil otec. Zarazila jsem se na schodech a podívala jsem se jeho směrem. Propaloval mě pohledem. Nemohla jsem skoro dýchat.

"Katherine! Kdo byla ta neznámá holka v našem domě?!" vyjekl po mě. Mezitím než jsem popadla dech a chtěla odpovědět stál přede mnou. 

"T-To .. ehm.." zasekla jsem se.

"No kdo to BYL?!" zařval mi do obličeje. 

"Amy." nezmohla jsem se na nic jiného a koukala do země.

"A kdo je ta tvá Amy?!" nepřestával křičet. Narovnala jsem si hlavu a koukla mu do očí. Měl je plné hněvu a ohně.

"Kamarádka." vydechla jsem všechen vzduch a podívala se opět na zem. Slyšela jsem jak těžce dýchá. Nemohla jsem se mu podívat do obličeje.

"Běž do svého pokoje." řekl až tak chladně až mi přejel mráz po zádech. Hned jsem se otočila , vyběhla schody do pokoje, otevřela dveře a zamkla jsem se. Vzdálila jsem se od dveří a skočila pod peřinu. Bála jsem se. Ano bála jsem se vlastního otce. Ze zdola šel najednou slyšet tlumený křik mé matky a potom znenadání otcův řev a matky pláč. 

"Mami!" zakřičela jsem z postele a jako malá jsem se schovala pod peřinu. Dělávala jsem to když jsem se moc bála nebo když se rodiče hádali. A teď to probíhá opravdu kvůli mě. Chtěla jsem vstát a jít bránit matku, ale slyšela jsem kroky po schodech a blížící se matky pláč. Vede jí do ložnice, která je hned naproti mě. On.. On jí jde zase znásilnit! To nedovolím. Nenechám, aby šahal na mou matku za moje chyby! To ne! Vzala jsem všechnu odvahu a vylezla z postele, odemkla dveře a otevřela dveře od ložnice. Ale to co jsem viděla jsem nemohla pobrat. Že já nezůstala pod peřinou v chvilkovém bezpečí.

Matka ležela polonahá na posteli, do krve zmlácená a vzlykala. Otec se nad ní skláněl a měl napřáhnutou ruku. Oba se na mě podívali a otec hned vyskočil z postele. Směřoval si to ke mě a já o krok couvla. To jsem neměla dělat protože jsem zakopla o práh dveří a spadla jsem na zem. Nestihla jsem si stoupnout a už mě tahal za vlasy do mého pokoje a zevnitř zamkl. Podívala jsem se na něj. Byl od matčiný krve a díval se na mě naštvaně a tak bez soucitně. Přejela mi po zádech husina. Chtěla jsem se zvednout , ale jeho slova mě zastavili dřív než jsem dokázala vstát.

"A teď jsi na řadě má milá TY!" 

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥