Mafiánova Princezna

Rýsuje se nám plán

POHLED ELLIOTA

"Zjistil jsem si pár informací o jeho domě a jak ho nenápadně překvapit k tomu, aby nám vlezl do pasti." vysvětlil mi polopatě.

"Jak to myslíš do pasti?" optal jsem se.

"Říkal jsi přeci, že ublížil Kate a tak by jsme mu měli taky ublížit ne?" zeptal se mě s ironickým podtónem.

"Samozřejmě, musím mu to oplatit slíbil jsem to Kate a ta horlivě přikyvovala. A ty víš, že já svoje sliby dodržuji."

"To vím u tebe se sliby nesmí porušovat." přiťakal mi.

"Tak jak to uděláme?" zeptal jsem se s nadějí v hlase, že má už dávno vymyšlený plán přesně jako vždycky.

Robert je prostě dokonalej plánovač. Má vždycky záložní a chytrý plán, který doposud za poslední 2 roky vždycky fungoval. A proto se nám společně tak moc daří. Nikdy mě nepřestává udivovat to jak je dochvilný a přesný. Hlavně v jeho hlavních plánech.

"No podle mích lidí se vrací pozdě v noci a ochranku v tu dobu má skoro minimální. To by mohla být naše šance. Vlezeme mu do domu v tu dobu co přijede a najdeme si ho asi nejlépe u nich v ložnici. Pokud by tam byla jeho žena tak by jsme jí prvně opatrně dostali ven z ložnice a potom se ujali jeho." popsal mi jeho úchvatný plán.

"To zní přímo bravurně." usmál jsem se a nalil jsem nám panáka vodky.

"Jenže je tu jeden problém." podotkl.

"Jaký?" zeptal jsem se s nadějí v hlase, že to bude brnkačka.

"Jen taková malá věc. Neboj je to jen maličkost."

"No tak mi to pověz. Co se ti nelíbí." poznamenal jsem a pozorně poslouchal každé jeho slovo. Byl jsem jako jedno ucho. Jak se říká.

"Neměl by nás poznat." řekl jako by to nic nebylo. A ono to vlastně nic nebylo.

"A to je ta maličkost?" optal jsem se se smíchem.

"Já věděl, že tě to rozesměje." zatvářil se na oko ublíženě a potom se začal taky smát.

"Já tě žeru Roberte." zasmál jsem se jako blázen a dolil nám panáky.

"Jsi prostě borec." dodal jsem.

Oba jsme se teď smáli jako by to měl být náš poslední smích. Jenže tento plán byl proste bravurní. Říkám vám, že tento kluk je prostě unikát. Dokáže mě rozesmát i když se to nedařilo nikomu jinému.

"Mě by jsi to vystvětlit Kate." podotkl hned na to až se přestal smát.

"Proč?" zeptal jsem se. Nepochopil jsem proč by jsem jí to měl říkat. Řekl jsem, že  se pomstím, ale přeci nepotřebuje detaily ne? Bude jí snad jedno co se mu stane hlavně, že za to zaplatí ne? Nebo se snad mýlím? Já bych řekl, že ne.

"Měla by nějak zkontaktovat její matku, aby se nás potom nelekla a kdo ví co by nám udělala. Třeba by nás mohla hned ve dveřích zastřelit. Víš jak jsou na nervy ty manželky takovýchle parchantů ne?" řekl svůj na mě až moc dlouhý monolog.

"To bych asi měl co?" zamyslel jsem se nahlas.

"To ano." přiťakal.

"A kdy to chceš provést?" optal jsem se.

"Nejdřív tento pátek, takže jinak řečeno za dva dny." odpověděl.

"Dobře."

Přiťukli jsme si a ještě chvíli si povídali a potom Robert už musel jít. Tím pádem mi teď jen chybělo jít za Kate a poprosit jí o takovouhle maličkost. Tohle je podle mě maličkost ne žádný převlek či co.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥