Mafiánova Princezna

Vyhrožování

POHLED KATE

Pořád jsem seděla na zemi a držela jsem si bolestivou tvář. Určitě tam budu mít velký otisk. A to se Elliotovi nebude líbit. 

"Proč mi to děláš?" zaúpěla jsem.

"Už dávno se měli naše firmy spojit a ty už jsi měla být paní Blacková. Ale ty ne necháš se unést nějakým malým spratkem a teď si tady sedíš jako v nějakém zatraceném zámku!" rozkřičel se. 

Viděla jsem ho už několikrát rozlobeného, ale takhle ještě ne. Matka leknutím poskočila když se dotkl její nohy a tvrdě jí zmáčkl stehno.

"Vidíš jí? Takovou máš mít pokoru! A ne si lítat kde chceš!" nepřestával křičet.

Matka pořád měla sklopenou hlavu a já pořádně nevěděla co mám dělat. Snažila jsem si stoupnout a taky se mi to podařilo. Upravila jsem si oblečení a sedla jsem si na pohovku před nima. Oba se na mě podívali a já jsem se pousmála.

"Nikdy nebudu mít manžela, který mi bude ubližovat jako ty teď nebo vlastně jako ty celý život mojí matce!" rozkřikla jsem se a na závěr se usmála. Musela jsem vypadat jako cvok.

"On mi neubližuje." promluvila matka tenkým a zlomeným hlasem.

"On ti neubližuje?! Podívej se na sebe. Kde je tvá nebojácnost? To, že se nikdy nevzdáš a nebudeš mu pokorná? Kde to sakra je? NIKDE!" neudržela jsem nervy a prostě jsem po ní vyletěla. Jenom, ale slovně.

"Zjistila jsem jen, že takhle je to lepší." sklopila hlavu a otec se pousmál.

Jak jí sakra dostal tam kde teď je? Co se děje u nás doma za mé nepřítomnosti? Vůbec to nechápu a strašně mě to štve! Vždyť ona mě vychovala tak, abych si nenechala nic líbit. A teď tu sedí jako hromádka neštěstí, zmlácená a pokorná k nejhoršímu grázlovy, kterého jsem kdy viděla. A to měl bát můj otec. Můj milující otec, který teď se usmívá jako hovínko na hnoji a ubližuje ženě, která mě porodila a vychovávala. Dostal jí tam kam chtěl. A mě zajímá jak.

"Co jsi jí provedl?" optala jsem se.

"Já? Nic. Uvědomila si, že takhle to má být a sama se začala takto chovat a já jsem nanejvýš spokojený." rozesmál se.

"A viděl jsi jak je z toho zlomená?!" zeptala jsem se.

"Tak ať. Já si nestěžuji." zaculil se a mě se začalo dělat mdlo. 

Co se to tu děje?! Nechápu to i když bych to radši ani neměla chápat.

"A co ode mně chceš?"

"Jen aby jsi začínala plánovat tu zkurvenou svatbu!" zakřičel tak nahlas, že jsem poskočila.

"A proč bych měla?" usmála jsem se.

"Protože jestli to neuděláš, zažiješ peklo. A myslím, že nechceš přijít o důležité osoby ve svém tak "úžasném" životě." vyhrožoval mi

"A to by mě zajímalo co by jsi udělal." pokrčila jsem rameny.

"Nebudou mezi námi." nahlas se zasmál.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥