Mafiánova Princezna

Musíš se naučit

POHLED KATE

Když už skoro všichni odešli a já jsem chtěla jít v klidu do domu a možná už si lehnout do postele a spát, u dveří mě chytil za ruku a natlačil na zeď Elliot.

"Co to děláš ty prasáku!" zařvala jsem po něm. Nikdo na mě nebude šahat a on tuplem ne!

"Klid Kate, musíme si promluvit!" a jeho stisk nabral na síle. Podívala jsem se na něj nenávistným pohledem a snažila se vyprostit z jeho sevření.

"Pusť mě! Nikdy na mě nešahej! Nemáš na mě žádné právo ani právo na mě šahat! Jsi prostě hovado!" Neudržela jsem se a začala na něj ještě víc křičet a mlátit pěstmi do jeho hrudníku. Potichu se zasmál a začal si z toho mého bouchání na jeho hruď dělat srandu. 

"Kate, Kate, Kate. Prosím tě tímhle si to zhoršuješ. Jen jsem ti chtěl něco říct." pronesl úplně v klidu což mě znervóznilo. Nedala jsem to však na jevo. 

"Pusť mě! Jednej se mnou jako se slečnou , ne jako s nějakou děvkou!" přitlačil mě ještě víc na zeď.

"Ty!" ukázal na mě. "Nebudeš mi rozkazovat!" oči mu potemněli, ale pustil mě. Mnula jsem si zápěstí a při tom koukala na zem. Po chvilce mě chytil za bradu a tím mě přinutil se podívat do jeho očí. Olízl si spodní ret a v očích mu tancovali jiskřičky nebo dokonce plamínky? Co já vím, ale neměla jsem z toho dobrý pocit. Vůbec.

"Měla by jsi pochopit , že já Elliot Black budu tvým jediným právoplatným mafiánským manželem a nenechám si rozkazovat tebou. Jsi prostě MOJE! Budeš poslouchat MOJE pravidla, budeš se odevzdávat jenom a jenom mě! Nikdy , ale opravdu nikdy nemrkneš ani nešáhneš po jiném muži. Máš se co učit, zlato. Ty jsi prostě MOJE!" vylíčil mi celou pravdu. Nejsem statečná a odolná jako matka, ale doteď jsem se držela, ale po tom co teď řekl jsem si uvědomila, že má vlastně pravdu. Budu muset být jeho, jen a jen jeho. Sklopila jsem zrak a zadívala se na svoji ruku , kterou jsem si pořád mnula z toho jak mě předtím za ní držel. Však i když jsem měla strach jsem se podívala jemu do tváře a plivla mu do ní.

"Mě nebudeš říkat co mám nebo nemám dělat. S kým se bavit, na koho se koukat nebo mrkat a vůbec na koho šahat! Nejsem jen a jen TVOJE! A jestli si myslíš, že jsem, tak jsi asi psychicky narušený nebo já prostě nevím! Nebudeš se ke mě chovat jako k věci! Rozumíš?!" a po těchto slovech jsem se otočila a kráčela jsem si to pyšně do domu. Hned když jsem otevřela dveře, oči zbylých hostů se na mě zaměřili jako laser na zbrani odstřelovače hledající svůj cíl. Uviděla jsem matku sedět samotnou na pohovce a tak jsem si za ní s elegancí sedla. Podívala se na mě a hned vycítila , že se něco stalo. Když jsem se na ní otočila otevřeli se dveře ze zahrady a v nich stál Elliot. Vypadal úplně mimo. Asi se ještě neuklidnil z té mé odpovědi na to, že jeho prostě nebudu. Chudák. Když si všiml, že sedím po boku své matky ihned mě propaloval pohledem a hned jsem se otočila na matku a kývla jsem na znak, že za to může on.

"Princezno běž si lehnout byl to pro tebe těžký den." Objala mě matka a chytila za ruku. Ihned jsem si stoupla, odkašlala jsem si abych strhla pozornost a slušně se omluvila, že už jsem unavená a že půjdu spát. Rozloučila jsem se s Elliotovými rodiči a se zbytkem lidí co tu ještě seděli a popíjeli, ale na Elliota jsem se ani nepodívala. Ten musel zuřit. Vyběhla jsem schody a zamířila jsem si to hned do pokoje. Sundala jsem si všechny šperky a vyslékla šaty když v tom někdo zaklepal na dveře. Stála jsem jak přikovaná jen v krajkovaném spodním prádle. 

"Zlato, musíš se učit." slyšela jsem Elliotův hlas, který se po doklepání na dveře zdaloval. Zatajil se mi dech a stála jsem tam na stejném místě asi tři minuty než jsem se uklidnila.

"Tak a teď jsem to asi posrala!" zanadávala jsem si.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o ohodnocení nebo komentář. Můžete mě i sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥