Dům rodičů

3.9K 154 3
                                    

POHLED KATE

Po nemalé hádce s Martinem jsem už konečně stála před osudným domem, kde jsem bydlela celý svůj život. Tam kam jsem si myslela, že budu moct vždy přijít a svěřit se. Tam kde se budu cítit bezpečně a žádaně. Tam kde na mě bude čekat milovaná matka s otcem a budou čekat na moji návštěvu. Jenže to by otec nesměl být mafián a nemlátit moji matku a zase matka by neměla být najednou tak povolná a poslouchat toho hajzla na slovo. Co se to s ní proboha jen stalo? Nepoznávám jí a to jsem myslela, že jo. 

Stojím před mohutnými dřevěnými dveřmi vedoucí do chodby a do útrap toho prokletého domu. Kouknu se na stranách dveří z okna a koukám se  do prázdné chodby. Nikde ani živáčka. I když nad tím tak přemýšlím nebyla tu ani ochranka a to je hodně podezřelé.

Najednou slyším zavření gum za mnou a já se celým tělem natočím a spatřím..

"Elliote?!" zvolala jsem.

Vypadal vážně, vystoupil z auta a mířil si to pořád ke mě. Dobře jak on na mě tak já na něho. Zaujala jsem napřímený postoj a vážnou tvář a když byl hodně blízko protočila jsem očima.

"Kate, nikdy nechoď bez ochranky z domu!" zavrčel když už byl krok ode mně.

"Poslední dobu na mě jenom vrčíš Elliote a mě to nebaví! Jakto, že tu nikdo není? Ani ta přihlouplá ochranka?" pořád mi to nešlo do hlavy tak jsem se prostě musela zeptat.

"Protože tvoji rodiče tu už nebydlí." jednoduše odvětil a vzal mě za ruku a táhl k autu.

"Jak jako nebydlí?! A kde teda ksakru teď jsou?!" vyvedlo mě to maximálně z míry.

"Uvidíš, protože zrovna k nim mám namířeno. A ty se mnou. Jen si budeš muset oblíct nějaké společenské šaty aby jsi ukázala svou důstojnost a poctila je přepychovou návštěvou. Né, že by ti to co máš na sobě neslušelo, vypadáš v tom zatraceně nebojácně a sexy, ale tohle by se jim asi nelíbilo. Zastavím ti někde kde bude čisto a klid aby jsi se mohla převléct. Šaty máš v kufru. Osobně jsem ti je kupoval a tak aby ladili jak k tvé tváři tak k mému obleku." objasnil mi situaci když jsem dosedla na místo spolujezdce.

Nezmohla jsem se na nic jiného jak přikývnou, odpovědět , že děkuji za šaty i když jsem je ještě neviděla ani neměla na sobě a koukat se z okýnka kam to vlastně jedeme. 

Před tím než jsme dojeli před dům kde se teď schovávali moji rodiče určitě předemnou tak jsme zastavili na počátku lesíku a já si převlékla šaty. Byli prostě dokonalé a já jsem v nich vypadala určitě jako bohyně! Ale dost egoismu a uznejme, že Elliot vybral opravdu dobře.

 Byli prostě dokonalé a já jsem v nich vypadala určitě jako bohyně! Ale dost egoismu a uznejme, že Elliot vybral opravdu dobře

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


"Vypadáš v nich božsky!" reagoval na mě Elliot.

"Děkuji ty taky nejsi k zahození. A měl jsi pravdu opravdu k sobě ladíme!" a to se mi na tom opravdu líbilo.

 A měl jsi pravdu opravdu k sobě ladíme!" a to se mi na tom opravdu líbilo

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když už jsme konečně stáli před novým domem rodičů zatajil se mi dech.

Když už jsme konečně stáli před novým domem rodičů zatajil se mi dech

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"No páni otec si majznul přes kapsu." nevydržela jsem svůj údiv.

"A to jsme neviděli vnitřek."

Pomalu mě chytil za bok a kráčeli jsme spolu k hlavním dveřím, kde jsme chvíli stáli než Elliot přimáčkl knoflíček u dveří jako na zvonek a domem se rozeznělo burácení nějakého přesladkého zvonění blbého zvonku. Chvíli jsme ještě stáli dokud se konečně neotevřeli dveře a v nich nestála má matka, která na sobě měla drahé, dlouhé bílé šaty a i když nechci musím uznat, že jí to slušelo.

 Chvíli jsme ještě stáli dokud se konečně neotevřeli dveře a v nich nestála má matka, která na sobě měla drahé, dlouhé bílé šaty a i když nechci musím uznat, že jí to slušelo

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Zdravím, jen pojďte dál, už vás očekáváme." usmála se a podržela nám dveře.

I když nerada zavání to tady průserem.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥    

Mafiánova PrinceznaKde žijí příběhy. Začni objevovat