Mafiánova Princezna

Rozhovor v autě

POHLED KATE

Cesta autem byla až nepříjemně dlouhá a tichá. Já byla naštvaná a Elliot se zodpovědně soustředil na řízení. Musel ze mě cítit tu nenávist a tu hněv, která se ve mě teď tak moc vařila. Bylo to jako když hrnec s vodou přejde do bodu varu a přebytečná voda se chce dostat ven. Takové to zasyčení když kapka vody se střetne s ohněm. Jak chce voda uhasit oheň, ale oheň vyhraje a dál dělá to co má. Dál hoří a nejde zhasnout. Poklepávala jsem nervózně levou nohou a trochu nadskočila když mi Elliot položil svojí pravou ruku na nohu. Měl jí tak chladnou. Podívala jsem se mu do tváře a on jako by to načasoval se podíval na mě. Z jeho výrazu nešlo nic vyčíst. Bylo to divné. Byla to jen chvilka a opět se díval na cestu před sebe. Jediný zvuk co jsme mohli slyšet šel z rádia. Dlouho jsem nejela takhle v poklidu jen za doprovodu písničky. Bylo to pro mě něco neskutečného. Chtěla jsem promluvit a prolomit to ticho, ale jako bych nemohla najít žádné rozumné slova. Jakoby mi četl myšlenky prolomil Elliot ticho.

"Co se tam stalo?" řekl klidně a pohladil mě po odhalené noze.

"Propadák. Rodiče mi vnucovali svůj názor. Názor se kterým opravdu nesouhlasím." ledově jsem odpověděla. Pořád mě to štvalo.

"A to byl prosím tě jaký?" optal se.

"Že mě chceš dostat tam kam jsi chtěl. A já blbá ti to mám věřit a potom být zklamaná. Jenže oni neví co k sobě cítíme a myslí si, že to jen hraješ. Chceš mě mít pod palcem a potom se chovat jako ostatní. Myslí si , že je to hra." odpověděla jsem.

Podívala jsem se na Elliota jak začal svírat silou volant až mu zbělely klouby na obou rukou a poté se hned podívala na jeho tvář. I když jsem měla pohled jen z boku bylo na něm vidět, že se mu vůbec nelíbilo to co jsem mu teď řekla. Jeho neutrální obličej se změnil na naštvaný. Znám ho sice nějakou chvíli , ale poznám když je člověk vytočený. Poznám to i teď na sobě. O tom, že je opravdu naštvaný mě utvrdilo to, že jeho stisk na mé noze zesílil. Asi si to neuvědomoval, ale začalo to bolet. 

"Au Elliote máš silný stisk a docela to bolí." jako bych ho probrala z tranzu si to hned uvědomil, stisk povolil a věnoval mi starostlivý pohled.

"Omluvám se , vytočilo mě to. Nechci ti ubližovat Kate." omluvil se a věnoval mi úsměv.

"Já vím , že mi nechceš ubližovat. A já nechci aby oni ubližovali nám. Našemu vztahu, naší lásce a naší budoucnosti. Proto jsem jim oznámila, že na svatbu jsou pozváni, ale aby na nás nepromluvili a pokud budou takhle pokračovat nemají v mé rodině místo."  vysvětila jsem mu.

"Ale je to tvoje rodina Katie." opatrně vyslovil. 

"Ne, není to moje rodina." jednoduše jsem odpověděla.

"Ale ano , jsou. Je to tvá rodina. Tvoji rodiče." 

"Moje rodina jsi ty. Nikdo jiný." odpověděla jsem seriózně a pohladila ho po ruce, která hladila mojí nohu. 

"Taky jsi moje rodina Kate. Rodina, kterou budu chránit a opravdu milovat. Do konce svého života. Budu tě chránit i kdyby jsem stál já jediný proti celému světu. Ty jsi ten důvod proč chci žít. Jsi ta, kterou miluji a chci s ní být a mít společnou budoucnost." vyjádřil se k celé situaci a mé srdce se zaplavilo teplem. Láskou a něhou. Jeho slova byla pro mě jako lék. Uklidňující lék, který mi dával naději v budoucnost. V naší společnou budoucnost. 

"Můžeš prosím tě támhle zastavit?" zeptala jsem se a ukázala jsem na cestu do lesa.

"Proč?" optal se.

"Potřebuji se nadechnout. Vystoupit a nadechnout se , abych byla přesná." odpověděla jsem , ale v plánu jsem měla něco jiného.

"Dobře." přikývl a zastavil na prašné cestě do hlubokého lesa.

V tu chvíli co zastavil jsem se odpoutala a sedla si mu do klína.

"Co to děláš?" zeptal se pobaveně.

"Uvidíš." usmála jsem se a políbila jsem ho.

*Pokud se vám dnešní kapitola líbila, prosím o votes nebo komentář. Při nejlepším můžete můj příběh sdílet ať si ho někdo další může přečíst. Můžete mě sledovat pro budoucí příběhy. Děkuji <3 ♥