Ahojky, tak vás vítám u pokračování příběhu: ,,Buď mým!" Snad se vám i tento bude líbit tak jako ten předchozí 😊
Vrátil jsem se do Japonska. Jako první jsem chtěl navštívit rodinu, avšak nečekal jsem, že cestou za nimi potkám Akaashiho. Stál jsem tam neschopen pohybu.
- Nemůžu jít s tebou ani ti v tom bránit. Promiň mám jiný sen a stejně jako bys ty nechtěl, abych se ho vzdal kvůli tobě, tak ani já nechci, abys ho vzdával kvůli mě. -
Opět se mi rozezněla ta osudová věta v hlavě. A i když jsem zase cítil tu nesnesitelnou bolest na hrudi a stále se tak zlobil za to, jak mě opustil, jsem teď před ním stál a bojoval sám se sebou, jestli si ho nemám přitáhnout do objetí a ukázat mu, jak moc mi chyběl.
,,Koutarou?" hlesl jsem tiše a z té radosti, že ho opět vidím, jsem mu skočil kolem krku. On se však hned odtáhl. Co jsem mohl čekat? Opustil jsem ho.
,,Promiň, neovládl jsem se." řekl jsem a snažil se při tom o úsměv.
Toto bolelo ještě více, nechtěl jsem opouštět jeho objetí, ale přeci si nemyslí, že když jsem opět tady, vše bude jako dřív. Ani nevím, zda bych to chtěl...jenže čím déle jsem se na něj díval, tím více se pochybnosti vytrácely. Nevěděl jsem co, říct, ale teď jsem vážně nechtěl, aby byl v mé blízkosti.
,,Promiň, musím jít, rodiče už na mě čekají..." řekl jsem a rozešel se svým směrem.,,Koutarou, počkej! Mohl bych tě ještě někdy vidět?" optal jsem se a držel jeho velkou teplou dlaň, která mi začala vracet všechny ty krásné vzpomínky s ním.
Pokračování příště...
S láskou Vaše Tsukki <3
ČTEŠ
Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️
RomancePoté, co Bokuto dokončil vyšší střední, jsem se stal kapitánem týmu. Začali jsem spolu bydlet a vedli tak šťastný život. Bokuto se dostal na skvělou univerzitu. Já o rok později také, ale tentokrát jsem nešel v jeho stopách. Oba jsme poznávali nové...