Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

41.

Ahoj!! Tuhle skladbu byste si opravdu měli poslechnout :3 

Věnováno Tima320 děkuji za tvé hlasy :3 

Stále jsem byl naštvaný. Osamu byl tak smutný. Nikdy jsem jej neviděl až tak smutného. 
,,Osamu nechceš se jít na chvíli natáhnout?" optal jsem se jej. 

,,Možná bych měl jít prostě pryč, někam hodně daleko..." řekl jsem a seděl na místě jako zkamenělý. i když jsem chtěl jít pryč, nemohl jsem. Nezmohl jsem se na nic. 

,,Osamu, co to povídáš." tiše jsem hlesl. Přešel jsem ke Keijimu, který ho zdálky pečlivě zkoumal.

,,Atsumu, myslím, že se nehádali jen kvůli mě." řekl jsem, když se objevil vedle mě. 
,,Podle mě mu musel říct něco daleko ostřejšího, než jen to, že mu lhal..." 

,,Já tě slyším Keiji a máš pravdu. Celé to překroutil a řekl, že i mé city k němu byla lež, teda spíš se optal. Nemohl jsem to poslouchat, nebylo to fér. A i když jsem tomu odolával dlouho kvůli tobě, zamiloval jsem se do něj. Miloval jsem ho tak hrozně moc, dokud mě při jisté věci nenazval tebou. Pak jsem pochopil, že nikdy nezaujmu tvé místo. Ani jsem na to neměl právo. Byl jsem sobec. V něčem měl pravdu, mohl jsem mu to říct už dávno, ale nechtěl jsem, protože jsem ho chtěl pro sebe a tohle je má karma. Promiň Akaashi..."

,,Osamu, nemáš se za co omlouvat. Nikdy jsem nechtěl, aby to dopadlo takhle. Promluvím si s ním a všechno se vyřeší." snažil jsem se ho utěšit. 

,,To bys asi měl...ale dřív než to stihnu já. Mám na něj takový vztek. Já chápu, že je naštvaný, protože jsme mu všichni lhali, ale přeci nemusí dělat tohle ne..." nejdřív jsem křičel, ale ke konci jsem ztišil hlas. Chápal jsem to a proto jsem sám nesměl jednat ukvapeně a když jsem se podíval na ty dva, jen mi to potrvdili. 

,,Atsumu, zůstaň tu s bratrem, je na čase si s ním promluvit." řekl jsem a šel se nahoru obléct. Nechtěl jsem mu říkat pravdu tak brzo, ale to už teď bylo nevyhnutelné. Nechci, aby se kvůli mé lži zničil a s tím i všechny, co má rád. Když jsem byl převlečený, prolétl jsem kolem těch dvou a vyšel ven. Vzal jsem do ruky telefon a vytočil Bokutovo číslo. Ani netušíte, jak moc se mi stáhl žaludek. Bude mě nenávidět, stoprocentně.

,,Chceš být další na řadě, s kým se pohádám, protože pro tebe toho mám na jazyku ažaž"

,,Fajn, tak než s tím začneš, řekni mi, kde se sejdeme. Nechce se mi to řešit po telefonu."

,,Stačí vyjít před dům..." 

A s těmihle slovy mi zavěsil. Nevěřil jsem, že by opravdu čekal před domem, ale byl tam. Jenže ten jeho výraz...nenávistný výraz. Mrazilo mě z něj v zádech. Tohle jistě nespraví jen pár slov. Ani jsem nevěděl, jestli ho vůbec můžu pozdravit. 
,,Ahoj...nepůjdeme se raději projít?" navrhl jsem s neutrálním výrazem. Nechtěl jsem, aby něco z toho slyšeli ti dva. Nebyl jsem si totiž úplně jistý, co všechno by Bokuto v jeho nynějším rozpoložení dokázal říct. 

,,Ale, ale neříkej mi, že tam někoho máš a jen se bojíš, aby nás neslyšel?" řekl jsem s úšklebkem. Chtěl jsem ho vidět zničeného tak, jak jsem byl zničený já. 

Právě teď mi připomínal blázna. Měl jsem o něj strach. Tohle vážně nebyl on.
,,Bojím se, abys neřekl něco, čeho bys po zbytek života litoval, jako jsem to udělal já. Je tam Osamu a myslím, že slyšel víc než dot už od tebe samotného. Takže jestli se tak toužíš pohádat, půjdeme jinam!" řekl jsem s důrazem. 

,,Jo jen další lhář, máš kolem sebe celkem dost takových lidí, ale nelžou náhodou i tobě?"

Na to jsem neodpovídal. Jen jsem ho vzal za ruku a táhl ho jinam. Představoval jsem si naše setkání trochu jinak, ale v mém životě nešlo nikdy nic podle plánu, takže jsem se musel smířit i s tímhle. Zastavili jsme se kousek od našeho bývalého bytu, teď už jen Bokutovo bytu. 
,,Teď můžeš říct, co máš na jazyku." 

Pokračování příště...