Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

40.

Ahoj!!

Sešel jsem se s Kurooem. Čekal jsem, že přijde sám, ale po jeho boku stál Tsukki. Jindy bych je viděl i rád, ale dnes jsem měl opravdu mizernou náladu a jen jsem doufal, že Kuroo překroutí mé domněnky a zlepší mi ji. 

,,Hey, hey, hey! Tak rád tě vidím. Čekal jsem, že se ozveš už včera." prohodil s úsměvem Kuroo a Tsukki jen mlčky zvedl ruku na pozdrav. Jak typické. 

,,Doufám, že budu moc říct to samé." 

,,Jak to myslíš a proč zníš tak divně? Stalo se něco?" začal se hned vyptávat. 

,,Věděli jste, že Keiji se mnou nejel kvůli tomu, že jeho matka byla vážně nemocná?" optal jsem se a sledoval jejich reakce. S Tsukkim to ani nehlo, pořád měl ten jeho neutrální výraz. Za to Kuroo se na mě omluvně podíval, což znamenalo, že to věděl. 
,,Kuroo? Proč?" 

,,Protože to tak bylo lepší, přál si to. Přál si, aby sis splnil svůj sen. Snažili jsme se mu to rozmluvit několikrát a přijít na jiné varianty, ale žádná tu nebyla a když jsem viděl, jak jsi šťastný a užíváš si hraní, nemohl jsem tě o to připravit stejně tak jako Akaashi." 

,,Jak jsi mi mohl lhát? Já jsem tvůj nejlepší přítel a ne on...a stejně jste všichni poslechli Akaashiho. Celou dobu jsem žil představou, že se mnou nechtěl být a ono to tak vůbec nebylo a nikdo z vás mi nedokázal říct pravdu. Jak jsem vás vůbec mohl nazývat přáteli?" 

,,Bokuto, to nemyslíš vážně, ne?" hlesl Kuroo a začal se ke mně přibližovat. 

,,Ne, nechoď ke mně...ty nejsi..." nestačil jsem to dopovědět, protože mě přerušil Tsukki.

,,Nechtěl jsem zasahovat, ale jelikož jsem se na tom také podílel, rád bych něco řekl. Neříkej nic, co bys nemohl vrátit zpět a zamysli se nad tím, co tě vlastně štve nejvíc. Jestli to, že jsi byl bez Akaashiho tři roky nebo to, že sis začal s Osamuem či to, že nevíš, co teď vlastně dělat? Protože každý, kdo o tom věděl, chtěl pro tebe to nejlepší a nikdo ti nezakazoval, abys sem přijel už dřív a nešel si sám zjistit, co s ním je. Takže od sebe neodháněj své přátelé a místo toho se jdi zeptat někoho, kdo o tom věděl úplně všechno." 

----------------------------------------------------------------

Přešlapoval jsem po místnosti tam a zpět a jen čekal, kdy se ozve zvonek. Kvůli čemu se ti dva mohli hádat. Ne snad ne...ne nechtěl jsem na to ani pomyslet. Co když se dozvěděl pravdu a vinil bratra z toho, že mu lhal...

,,Kvůli čemu se pohádali?" optal jsem se napjatě. Stresovalo mě, jak přešlapoval po celé místnosti. 

,,Nevím, ale Samu nezněl vůbec dobře. Bojím se nejhoršího." šeptl jsem a hned na to se ozval zvonek. Rychle jsem šel otevřít. Když jsem jej viděl celého uslzeného, měl jsem vztek. Nikdo nemá právo na to přinutit mého bratra k slzám. 

,,Akaa-shi...pro-miň..." snažil jsem se mluvit přes vzlyky, ale moc to nešlo. 

Zavřel jsem dveře a objal ho. Rukou jsem ho jemně plácal po zádech. 
,,Nejdřív se uklidni, pak nám řekneš, co se stalo. Hlavně už neplakej, nebo budu muset taky."

Netušil jsem, za co se mi omlouval a šel raději připravit kakao, to vždy spraví chuť, ať už jsme jakkoliv staří. Z dálky jsem pozoroval ty dva a jen myslel na to, jaké by to bylo vidět je se objímat v jiné situaci. Tolik jsem Atsumuovi přál, aby se mu nějak podařilo dát dohromady se svým bratem. 
,,Nechceš se posadit?" 

,,Jo jasně, děkuji. Jsem jak malý dítě. Keiji, Koutarou se dozvěděl o tvé matce a tak nějak si to dal dohromady. Zeptal se mě, jaká by byla možnost, že jsi sním nejel kvůli ní a já idiot řekl, že je to dost pravděpodobné a pak se strhla hádka..."

,,No a nejen mezi váma...teď mi psal Tsukki, ať brzy očekávám návštěvu, že se pohádal s Kurooem a o všem ví." 

,,Promiň, vážně jsem nechtěl...měl jsem se hlídat víc, ale o tvé matce mu musel říct někdo jiný." 

,,V pořádku, neviním tě. Spíš mě mrzí, že jste se kvůli tomu pohádali..." 

Pokračování příště...