Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

48.

Ahoj!!

O hodinu později:

Celé se to nějak zvrtlo a já nechápal, kde se u mě vzalo tolik lidí a proč se chovají stále jako puberťáci a handrkují se o to, kdo z nich je horší, když jsou to dospělí muži. Nejen že přišel Iwaizumi s Oikawou, ale také se tu ukázal Kuroo s Tsukkim a nakonec utekl ze svého hráčského doupěte i Kenma. A jak se tohle vlastně stalo? To je tak když se někdo urazí a je schopen si najít spojence v někom, kdo má stejného nepřítele. Takže Oikawa pozval bez mého svolení Kurooa s Tsukkim, kteří se až moc vyžívali v provokaci Atsumua. A Atsumu, aby zkrotil Kurooa a dal mu pádný důvod, proč být na Oikawu naštvaný, pozval Kenmu. Jen nevím, co mu napsal, protože mi chvílemi připadalo, že neví, co tu vlastně dělá.

Je tenhle dům vubec můj? Nemám dát klíče i ostatním? No jen si to poslechněte:

,,Divím se, že si Kenma našel čas a opustil svoje hry jen, aby šel posílit tým Atsumu." řekl Tsukki.

,,Občas jsem uměl překvapit, že Kuroo a i když jsem sem přišel kvůli Akaashimu, není tak špatné vidět, jak někdo vás dva vyvádí z míry." řekl nazpět Kenma.

,,Pořád lepší poslouchat tebe než otravného Miyu." řekl Oikawa.

,,V jednom se shodneme ten maličký má aspoň mozek, narozdíl od tebe. Nechápu, jak s tebou Iwaizumi může být tak dlouho." sykl na něj Atsumu.

,,Bude se mnou ještě dýl, jen nevím, jestli si zrovna ty někoho najdeš, abys pochopil, že když tě ten druhý miluje, miluje i tvoje špatné vlastnosti a bude si tě chtít vzít."

,,O jednom bych možná věděl, ale to je nad míru tvého chápání."

,,Ne dobrý nepotřebuji slyšet jednu z těch tvých extravagantních myšlenek."

Všichni jsem přišli s tím, že jsou tu kvůli mě a já teď stojím opřený o kuchyňskou linku a sleduji, jak mi zabírají celý obývák, aniž by si všimli, že tam vůbec nejsem. Až na Hajimeho, který mi napsal, ať se jdu projít ven, že tam někdo čeká. Netušil jsem, kdo další by měl v plánu mě dnes ještě vidět. Vzal jsem si na sebe lehkou bundu a obul si boty. Následně jsem vyšel před dům. Hned vedle dveří stál Bokuto opřený o zeď. Jeho jsem opravdu nečekal, ale byl jsem šťastný, že ho opět vidím.
,,Nečekal jsem tě tu..." hlesl jsem a objal ho. Podivuhodně nic nenamítal. Ale tak nějak jsem nedokázal uvěřit tomu, že by bylo vsechno jako dřív.

,,Iwaizumi mi psal, že potřebuješ zachránit, tak jsem tady." prohodil jsem s úsměvem a ještě víc si ho přitiskl k sobě.
,,Proč jsi odešel?" optal jsem se a propustil ho ze sevření. 

,,Nebyl jsem si jistý, zda můžu zůstat a taky...doma jsem měl dva hosty a teď je z toho celá banda přerostlých dětí. Zlobíš se na mě?" optal jsem se s nejistotou v hlase. 

,,Ne, proč bych měl, zapomněl jsem, že jsou u tebe dvojčata a teď už i Oikawa s Iwaizumim." 

,,No vlastně je tam i Kuroo s Tsukkim a Kenmou, nechceš jít dovnitř?" 

,,Nevím, jestli je to dobrý nápad, poté co jsem na ně křičel. Měl bych se jim omluvit, ale nějak nemám odvahu..." 

,,Nutit tě rozhodně nebudu, nechceš se jít tedy projít?"

,,Moc rád." 

Vydali jsme se na cestu. Oba jsem měli ruce v kapsách a mlčky se procházeli. Byl jsem nervózní a Bokuto na tom byl stejně. Pořád se hlavou otáčel ze strany na stranu a vypadalo to, jako by chtěl něco říct, ale nakonec z něj nevypadlo ani slovo. 
,,Je mi jasné, že máš ještě dost dotazů, takže se klidně ptej." řekl jsem nakonec, abych prolomil to nesnesitelné ticho. 

Pokračování příště...