Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

6.

Ahoj!!

Věnováno FialkaBellossom 😊♥️

Když jsem mu říkal, ať nějakou nabídku přijme, nečekal jsem, že k tomu dojde tak brzy a už vůbec jsem nečekal, že to bude nabídka, která se nedá odmítnout...

--------------------------------------

Všiml jsem si lidí s MSBY, ale kvůli Kuroovo sebelítosti jsem nějak přehlédl, že šli za Bokutem. Poté, co za námi přišel, jsme šli slavit. Byl to pro něj těžký zápas, a tak se mu chtělo oslavovat víc než obvykle, což znamenalo pití více alkoholu. Dost jsme se zasmáli, neboť Bokutovo popisovací schopnosti byly mnohdy vtipné. Když už ty dva doslova padali po stole, najednou Bokuto začal mumlat něco ohledně nabídky, kterou se bojí přijmout, ale moc by to chtěl udělat. Hrklo ve mně. Brzy nadejde bod zlomu. Nic jsem na to neříkal. Spíš jsem přemýšlel, jak dostat Kurooa domů. Nechtěl jsem ho posílat samotného. Zkoušel jsem se dovolat Kenmovi, nezvedal to. K nám jsem ho také brát nechtěl, neboť by ještě zbořil dům. Vzal jsem jeho telefon a vytočil Tsukkiho číslo. Když to vzal, nebyl zrovna nejmilejší, ale jakmile se dozvěděl, v jakém je Kuroo stavu, rozhodl se pro něj přijet.

Čekal jsem, než uvidím tu jeho blonďatou hlavu a pobavený výraz, který určitě nasadí hned, jak je uvidí. Do deseti minut se mi přání splnilo. Podíval se na ty dva poté na mě a v jeho tváři se objevil soucit.

,,Kolik toho vypili?" optal se blonďák.

,,Tři nebo čtyři lahve. No zápas proti Ushijimovi byl pro Bokuta psychicky náročný, určitě  sám víš, o čem mluvím." odpověděl jsem mu.

Pousmál se. ,,Naprosto chápu, jen já to řeším trochu lepším způsobem. Nechcete hodit domů?"

Nepamatuji si, že by byl tak milý. ,,Nemusíš se s námi obtěžovat, hlavně se postarej o něj." nakonec jsem rekl a stočil pohled na Kurooa, který momentálně objímal stůl. 

,,Mám to cestou, navíc řekl bych, že Bokuto se pronese." snažil se dál. 

,,No asi to tak bude lepší." řekl jsem a nechal lehce zvednout koutky svých úst. Poté jsme si každý vzal na starost jednoho a snažili se je dopravit k autu. Musím uznat, že vypadal o dost lépe, než si ho pamatuji. Přikurtovali jsem je na zadní sedačky a sami šli dopředu. 

,,Bydlíte pořád na tom samém místě, že?" optal se. 

Jen jsem kývl. Nastartoval auto a rozjel se směrem k našemu domu. ,,Můžu se zeptat?" 

,,Ptej se, nejspíš vím, co za otázku to bude..." 

,,Máš něco s Kurooem?" optal jsem se přímo. Chtěl jsem znát víc verzí, abych to mohl lépe posoudit. 

,,Možná tak nechtěný polibek, po kterým mě nazval Kenmou. Takže ne, nic s ním nemám, jsme jen přátelé a to samé jsem se snažil vysvětlit i tomu tvrdohlavému mrněti..." odpověděl tak nějak posmutněle. 

,,Promiň..." hlesl jsem a po zbytek cesty jsem byl raději ticho. Když jsme dojeli na místo, pomohl mi vzít Bokuta dovnitř. Poděkoval jsem mu a vrátil se ke svému opilému příteli. Dotáhl jsem ho až do ložnice, kde jsem z něj sundal přebytečné oblečení.

,,Akaashi, když to příjmu, že mě ani tak neopustíš?" řekl zcela srozumitelně, avšak oči měl zavřené. Oddechl jsem si. Na tohle jsem vážně odpovídat nechtěl. Vyšel jsem z pokoje a zavřel za sebou dveře, po kterých jsem se následně svezl až dolů. MSBY sídlí někde v Osace, což je pořádný kus a už vidím, jak bude mít čas na to, aby za mnou jezdil. A taky určitě nebude nadšený, až zjistí, že já nikam nepojedu. Co vím, tak tohle je začátek konce...

Pokračování příště...