Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

90.

Ahoj!!

Nishinoya s Yakuem byli té lásky, že jej přivedli zpět. Nebyl jsem na něj nijak naštvaný, vím, že by se do mého osobního života šťourali tak nebo tak.

,,Vážně se omlouvám, nevěděl jsem, že z toho bude takový poprask, nechystáte se mě teď mučit, že ne?" řekl Tendou a nevinně se u toho usmíval. 

,,Že mě to vůbec nepřekvapuje...už se stalo, mám takový pocit, že pobyt tady budeme muset zrušit. Pochybuju, že by sem přestali jezdit novináři." ozval se naštvaný Kuroo. 

,,To nevadí, vlastníš to tady přeci ty, můžeme sem přijet kdykoliv."

,,My musíme taky odejít? Chtěli jsme si s nimi hrát déle..." promluvila holčička s copánky. 

,,Jistě že ne, pro vás den ještě neskončil, ale tady naše celebrity musí odejít, aby je nepronásleodvali ti otravní novináři." odpověděl jí Kuroo.

,,Bokuto-san, ty si opravdu musíš vzít toho zamračeného pána, taky jsem tě chtěla požádat." ozvala se další. 

,,Nemusím, ale chci a nemračí se pořád. Určitě by sis ho zamiloval stejně jako já. Slibuji, že vás sem minimálně jednou do měsíce přijdeme trénovat. Platí?" nadhodil jsem a nastavil před ni malíček. Spojila ho s tím svým a usmála se. Poté se otočila na Akaashiho a vyplázla na něj jazyk. Začal jsem se smát. 

,,Tak my půjdeme asi balit, navíc mě moje matka bombarduje textovkami." 

,,Jsem tu autem, tak nechcete odvézt?" nabídl se Ushijima.

,,To mě tu s nimi necháš, vždyť mě zabijou..." vyhrkl zaskočeně Tendou. 

,,Můžeš si za to sám." odpověděl mu nazpět. 

,,Děkuji, jen si sbalíme nějaké věci." 

,,My se připojíme, jestli nevadí." 

-------------------------------------------------------------------------

Ushijima nás odvezl ke mně. Díky bohu, před domem nestáli žádní zvědavci. Ještě jednou jsem poděkoval Ushijimovi za odvoz. Vystoupili jsme z auta a šli do domu. Zabouchl jsem dveře a oddechl si.
,,Tak a už je to všechno venku." řekl jsem si tiše pro sebe a začal se vyzouvat, když v tom jsem zaslechl svou matku. Stočil jsem pohled k ní.

,,Keiji Akaashi, jsi vůbec náš syn, žes nám nic o svých plánech neřekl? Člověk se v dnešní době musí vše dozvědět z internetu."

,,Ahoj mami, taky tě rád vidím. Řekl bych ti to, ale měl jsem moc práce a jeden idiot s videem mě předstihl a kdy jste se vůbec vrátili?" optal jsem se a nervózně se drbal na týlu. 

,,Vraceli jsme se už včera, to bys věděl, kdybys občas četl zprávy, které ti posílám. A už jste si vůbec naplánovali datum a podobně a jsme vůbec zvaní?" řekla dotčeně.

,,Nechcete to raději probrat u kafe?" navrhl jsem. Ani já nevěděl, co plánuje. Možná proto nechtěl, abych nahlížel do jeho papírů.

,,Skvělý nápad drahoušku, chyběl jsi mi. I tebe ráda vidím Koutarou a promiň mi to rozhořčení a kdopak je tenhle pohledný mladík? Ne počkej, nech mě hádat. Jelikož jste si tak podobní, určitě je tvoje dvojče, že?" optala se a koukla se směrem k Osamuovi.

,,V některých ohledech...bohužel ano. Jsem Miya Osamu, je mi ctí, že se můžu seznámit s tak krásnou ženou, která přivedla na svět tohohle úžasného génia." řekl jsem s úsměvem a potřásl si s ní rukou, následně i s otcem Keijiho. Šli jsme do kuchyně. Atsumu s Keijim začali připravovat kávu. Vypadalo to, že jeho matka má spoustu otázek.

Udělali jsme kafe a před každého postavili šálek.
,,Než na mě začneš nadávat, chtěl jsem ti to říct, opravdu."

,,Jasně, jako jsi mi chtěl říct, že ty jsi ten slavný kreslíř yaoi mangy, od kterého si kupuji snad každý nový výtisk poslední dva roky a Bokuto, od tebe bych čekala, že aspoň párkrát přijedeš navštívit svou tchýni."

,,No tak zlato, nebuď na ně tak tvrdá."

,,Nejsem, jen mě mrzí, že mi toho syn říká míň, než tvrdí, a nebýt Bokutovo nejnovějšího rozhovoru v časopise ani bych nevěděla, že Keiji umí tak krásně kreslit a kombinovat to s příběhem."

,,Promiň, nevěděl to nikdo krom Osamua až do teď a ohledně termínu svatby jsme ještě ani my nemluvili, ale dám ti včas vědět."

,,To bych ti radila, musím se sama pořádně nachystat a pomoc ti zorganizovat, vybrat správný oblek. Takže od teď vše ohledně svatby chci vědět."

,,Neboj se, všechno teď budu řešit s tebou." řekl jsem a šel k ní, abych ji mohl pořádně obejmout. Můj otec byl jako vždy zamlklý, ale na tváři měl také úsměv a snad bych řekl, že se mu leskly oči od slz.

,,Jsem na vás tak pyšná, ale i tak chci stále vnoučata a je mi jedno jak to uděláte, minimálně jedno a stejně tak roztomilé jako ty a šarmantní jako Koutarou."

,,Mami, nespěchej na nás. Stalo se toho tolik, že jsme neměli čas přemýšlet tak dopředu." řekl jsem nervózně. 

Nakonec se ten den sešla skoro celá rodina. Přišli Bokutovo rodiče i s jeho sestrami a začalo se velice živě debatovat o naší svatbě a budoucnosti. Nejraději by to všechno naplánovali za nás. Ale jelikož byli tak zabraný do konverzace, využili jsme toho a vytratili se. Nakonec jsme skončili v Bokutovo domě, kde jsme si vyznávali lásku.

Věřím, že spolu budeme žít šťastně až do konce života.

Konec!! 

Tak jo pardon, že jsem to utnula takhle blbě. Ale nebojte se určitě vyjdou nějaké oneshoty 😊😊

Samozřejmě vám z celého srdce děkuji, že jste tu se mnou byli až do konce a věnovali mi tolik úžasných komentářů a hvězdiček. Vážím si toho ♥️♥️

A než odejdete doporučení na nové příběhy...

KageHina vyjde v pátek 😊

S láskou Vaše Tsukki♥️♥️