Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

27.

Ahoj!!

Atsumu Miya (myslím, že i on si zaslouží svůj pohled)

Když jsem viděl, kam Bokuto míří, bylo mi jasné, že se Akaashi někam schová. Jen jsem si nemyslel, že bude úplně vhodné vidět to, co přijde. Utíkal jsem co nejrychleji směrem, kterým Bokuto. Poté jsem to střihl k uličce, již vedla k východu a našel jsem jej tam. Také jak jsem předpokládal, opravdu se díval, co se stane. Chtěl jsem mu zakrýt oči, ale on mi dal ruku pryč. 
,,Keiji...na tohle se přeci dívat nemusíš, nebo si chceš vážně tolik ubližovat?" optal jsem se ho tiše. Bolelo mě to za něj.

,,Není to tak, že bych si chtěl ubližovat, chtěl jsem se jen přesvědčit..." hlesl jsem a díval se, jak ho Koutarou objímá a něco mu šeptá do ucha. Osamu měl pravdu...už teď jsem litoval. Přemýšlel jsem, jestli mám zasáhnout nebo ne. Jenže než jsem stihl něco udělat, Atsumu mě chytil za ruku a táhl mě pryč. Možná jsem byl zpočátku trochu naštvaný, ale po chvilce jsem mu byl vděčný. Nejspíš bych se tam zhroutil a to by taky nikomu nepomohlo. Nasedli jsme k němu do auta a jeli k hotelu. 

Když jsem zastavil, odepl jsem si pás a čekal, až udělá to samé. Následně jsem jej objal. 
,,Teď už můžeš plakat." pošeptal jsem. I když si tuhle cestu zvolil sám a mnozí by řekli, že je to jeho vina...vím, jak bolí vidět štěstí někoho, koho milujete, ale nečiníte ho šťastným vy. Tiše naříkal a já ho hladil po zádech stejně, jako to dělal on mě. 

Nechtěl jsem brečet a ukazovat mu, jak moc to bolí, ale když člověk ukáže tomu druhému, že s vámi soucítí, nemůžete se ubránit slzám. Právě jsem mu byl opět dlužen. Po několika minutách brečení jako malé děcko jsem byl zase v klidu. Řekl bych snad, že mi bylo o něco lépe. 
,,Děkuji...myslím, že jsem ti zase dlužen." řekl jsem a usmál se na něj. 

Měl tak příjemný úsměv, který vás dokázal zahřát u srdce.
,,Já vím, což znamená, že mi dlužíš sprchu a věci na převlečení..." řekl jsem a úsměv mu oplatil. 

Na chvíli jsem se ztratil ve vzpomínkách. Pamatuji si, že zrovna tohle byla jedna z věcí, co mě sblížila s Bokutem. Půjčil mi své náhradní oblečení, abych nemusel hrát volejbal ve školní uniformě. 
,,Tak s tím nemám žádný problém." řekl jsem nakonec. 

Měl na tváři jednu neposednou slzu, která mě vážně iritovala, a tak jsem mu přiložil dlaň na tvář a palcem ji setřel. Naskytl se mi pohled na jeho červenající se tváře. 
,,Měl jsi tam slzu." hlesl jsem a nechtíc dal ruku dolů. 

Jen jsem kývl, jelikož mě jeho čin zcela zbavil slov. Vystoupili jsme z auta a vešli do hotelu. Ani cestou na pokoj jsme spolu neprohodili slovo. Pustil jsem nás do pokoje. A to, co nastalo, jsem absolutně nechápal. Sotva jsem zavřel dveře a otočil se k němu zpět a najednou ho vidím jen v trenkách. Dobře...to nemá ani cenu komentovat, je to Atsumu. 

,,Donesl bys mi do koupelny nějaké oblečení?" optal jsem se ho. Ne že bych ho chtěl nějak svádět, ale měl jsem rád vtípky tohoto typu a chtěl jsem vědět, co s ním pohled na mě udělá. No trochu mě zklamal. Byl možná chviličku překvapený, ale pak nad tím jen zakroutil hlavou a poslal mě do koupelny. Možná bych ho mohl překvapit jinak...

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3