Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

80.

Ahoj!!

Povolali jsme ho zpět, neboť jsme to nemohli vydržet a smáli se jako idioti. A to všichni, takže i náš v poslední době zasmušilý Kenma. Hlavně Asahimu by z toho praskly ušní bubínky. Čekali jsme, až přijde k nám. 

Bože, co jsme to zase vymysleli za blbost?

,,Dobře, viděl jsem toho dost, ale pořád nechápu. Jsou to bratři a i tak se milují, je to divný, ale na druhou stranu ti dva nikdy nebyli normální. A prosím, nesmějte se tolik nebo to příště uslyší i oni." řekl když přišel.

Než jsme si uvědomili, že je to Asahi, všichni jsme ztichli. S těmi rozpuštěnými vlasy a bílou látkou, co vypadala jako šaty, připomínal Samaru. Oklepal jsem se. Vypadal vážně strašidelně, ještě ho mrtvolně nalíčit a způsobí někomu infarkt.

,,Skvělá práce." zvolal jsem a přátelsky ho poplácal po zádech.

,,No myslím, že ještě nekončí. Tedy pokud náš malý génius přes počítače dokáže udělat perfektní obraz i ve tmě, abyste z toho měli co největší požitek. Když se tak stane, kdo se mnou bude ponocovat?" řekl s neskrývanou radostí Asahi. 

,,Myslím, že dnes to budu Já, Kuroo a Kenma, protože naše "sovičky" mají něco nevyřízeného." řekl Tsukki.

,,Přestaň na nás pořád upozorňovat a ne...myslím, že pro dnešek to odložíme. Navíc se teď bojím, že by se nějaká ta kamera mohla vloudit k nám do pokoje a to rozhodně nechcete." řekl jsem se smíchem. 

,,Viděl jsem tu top sexy prdelku ještě dřív než ty, takže by mi to nedělalo takový problém." ozval se výjimečně Kuroo. 

,,Ale my nejsme jako dvojčata, abychom točili porno i když jen nevědomky, takže si na tu sexy prdelku nech zajít chuť. No byli jsme celkem zaneprázdněný, s čímž vás jistě Tsukki už obeznámil, a tak jsme neměli čas na jídlo..." 

,,Takže to ty vy chytré hlavičky dejte dohromady a my se k vám brzy připojíme a doneseme vám taky něco k jídlu." řekl jsem a společně s Bokutem vyšel z Kuroovo kanceláře. Navštívili jsme jídelnu a vyrušili tak kuchařky od jejich zábavné konverzace. 

,,Copak si dáte drahoušci?" optala se jedna starší z nich. 

,,Nechceme vás moc obtěžovat, ale byli bychom vám nesmírně vděční, kdybyste udělali pár obložených talířů a zavezli to do Kuroovo kanceláře." 

,,Pro tebe a tvého kamaráda nebo snad přítele...cokoliv." pověděla zvláštně a snažila se rozluštit v jakám vztahu spolu jsme. 

,,Přítele. Děkuji a omlouvám se, že jsem tu nebyl zrovna často." 

,,V pořádku. Koukali jsme se na tebe v televizi, jak tvrdě jsi na sobě pracoval, vyrostl si v úžasného muže stejně jako Kuroo. Popovídáme si jindy, jdeme vám udělat to jídlo a vy se zatím skvěle bavte." 

,,Ještě jednou mockrát děkujeme." řekl jsem s úsměvem. Nevrátili jsme se hned k nim. Nejdříve jsme se šli projít a nadýchat trochu čerstvého vzduchu. Zastavili jsme se u jednoho stromu. Bokuto si lehl na zem, napodobil jsem ho a mé oči upoutala jasná obloha a na ní neposedné hvězdy, které se svým třpytem snažily dominovat sobě navzájem a získat si tak větší pozornost. Ovšem já už si svoji hvězdu vybral. Stočil jsem pohled k Bokutovi a naše oči se setkaly. Zamilovaně jsem se na něj usmál a lehce otřel své rty o ty jeho. 

,,Je tady tak krásně. Jsem opravdu rád, že jsme se znovu setkali. A i když jsme se od sebe museli odloučit, věděl jsem, že se stejně znovu setkáme. Cítím se ještě líp než předtím. Říká se, že láska časem vyprchá a už nemiluješ stejně jako na začátku...ale já cítím, že jsem do tebe zamilovaný ještě víc než na začátku." 

,,Také jsem za to rád a v tvém případě nejde přestat milovat, neboť každou vteřinou tě miluji víc." řekl jsem nazpátek. Mám ho požádat o ruku už teď? O jeho lásce neopochybuji, on o té mojí také ne, ale proč mám takový strach? Ne, nechám to na později. 

Pokračování příště...