51.

491 115 35
                                    

Ahoj!!


,,Bratři." řekl jsem a snažil se zadržet slzy. Nastavil mi náruč a já mu vyšel vstříc. Získali jsme si pozornost ostatních a jejich sladkého vzdychnutí. Rukou jsem naznačil, aby k nám šli i ostatní, abychom si mohli dát společné hromadné objetí. Nemohl jsem uvěřit, že jsem obklopen tak hodnými lidmi, jako byli oni. 

Po chvilce jsme rozpustili objímací hlouček, při kterém jsme málem udusili Kenmu, neboť jeho maličkost šla jednoduše přehlédnout.
,,Tak a teď místo toho vašeho dětského hašteření bych se rád dozvěděl, proč přišel náš nezlomný pár z Aoba Johsai?" otázal jsem se dostatečně nahlas, aby v místnosti zavládlo naprosté ticho. 

,,Jak všichni víte, jsme spolu už nějakou tu dobu. Prožili jsme si dobré i špatné, nechali jsme na Keijim, aby náš příběh trochu okořenil ve své manze. Nevím, zda jste ho četli, ale dalo by se říct, že to není úplně dokončené a my se rozhdoli, že svůj příběh dokončíme za tři měsíce. Takže vás tímto chceme pozvat na svatbu." ujal se pyšně slova Oikawa a sdělil nám tak milou zprávu.

Nakonec dnešek nebyl tak hrozný, jak se zdál. Pár hádek, několik usmíření, nová šance a začátek nového života. Opravdu vydařený den. Jsem rád, že toho mohu být součástí. Pomyslel jsem si a na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách, dokud jsem neucítil pohledy ostatních na své maličkosti. 
,,Udělal jsem snad něco?" optal jsem se zmateně. 

,,Kdy jsi mi chtěl říct, že jsi o nás nakreslil mangu, o které ví jen Tooru?" osopil se na mě Iwaizumi. 

,,Neboj Iwaizumi, ta manga je skvělá a ty akty...prostě dokonalé. Má velkou úspěšnost, divím se, že se k tobě nedostala, i když ty asi moc na čtení nejsi." přidal jsem olej do ohně. 

,,O můj bože, proč mám pocit, že jsem ji četl taky. Akaashi, jak moc zvrhlý vlastně jsi?" začal vyvádět Tsukki. 

,,Možná bude tak zvrhlý, že nakreslí nějakou i o tobě. Má talent, jinak bys ji ani ty nečetl." provokoval Kenma Tsukkiho. 

,,No tak, jsou to jen příběhy a nemyslete si, že jsem si vás představoval rád při té určitě činnosti. Můj mozek utrpěl značné poškození, ale když oni pořád naléhali, že chtějí další a další příběhy a vaše příběhy se mi líbily nejvíc." řekl jsem na obranu. 

,,Musím se ho zastat, nezapomínejte, že žil s Bokutem, takže za jeho "zvrhlost" může on." řekl se smíchem Kuroo a ostatní se přidali, když spatřili Bokutův ublížený výraz. 

,,Zase jsme úplně odběhli od tématu. jestli se takhle sejdeme i na svatbě, myslím, že to bude nejdelší svatba v dějinách, než každý řekne, co má na jazyku."

 ,,Budete v oblecích nebo si někdo z vás vezme šaty?" zavtipkoval jsem, abych se necítil tak ublíženě. 

,,Tooru jako vždy měl pár šílených nápadů, které zahrnovali mou osobu, což bych v životě nemohl připustit, takže ne...žádné šaty neuvidíte, rozhodně ne na mě." řekl podrážděně Iwaizumi. 

,,Pozvánky vám pošleme a budeme rádi, když vás tam všechny uvidíme...tím všechny myslím i dvojčata, aby Atsumu věděl, co znamená milovat."

,,Rád se přijdu podívat na to, jak Iwaizumi svůj život zasvěcuje peklu." 

,,No myslím, že už jste se tu všichni zdrželi až moc dlouho, takže jsem vás moc rád viděl, ale chtěl bych si jít odpočinout, takže vás prosím, abyste šli domů." 

,,Tím nám chtěl říct, že nás slušně vyhazuje ze svého bytu. Rád jsem tě viděl a za Toorua se samozřejmě omlouvám." řekl Iwaizumi s úsměvem. 

,,Já vás taky a promiň, příště se stavím spíš já k vám." řekl jsem omluvně. Vážně jsem potřeboval trochu klidu. Rozloučil jsem se i s ostaními a sledoval, jak mizí jeden po druhém. 

,,Mám také odejít?" 

,,Ne! Ty zůstaň! Tedy pokud chceš." řekl jsem s úsměvem a zachytil jeho dlaň do těch svých, abych mu dal najevo, že stojím o jeho společnost. 

,,Dobře, zůstanu." 


Pokračování příště...


Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat