Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

5.

Ahoj!!

Věnováno Luciela67 <3 

Byl jsem rád, že mě chce Keiji podpořit, ale něco mi říkalo, že to není ten typ podpory, kterou mám na mysli já. Bál jsem se, že právě toto nás později rozdělí. No neměl jsem zrovna moc času nad tím tolik rozjímat, jelikož zkoušky byly čím dál náročnější a o trénincích se dá říct to samé. Připravovali jsme se na důležitý zápas proti týmu, kde byl i Ushijima. Na to, že jsem se nikdy nijak nebál svých spoluhráčů, on byl jediný, kdo mě dokázal dostat na kolena. Jeho pohled byl jako pohled titána, co má opravdu velký hlad a je schopný pro ulovení kořisti udělat cokoliv. Tím, že se mnou Keiji nebyl na hřišti, bude určitě ještě těžší proti němu hrát. 

Když nastal ten osudný den, všiml jsem si i několik lidí z MSBY (první japonské volejbalové ligy), takže jsem byl ve stresu ještě víc. Keiji s Kurooem se na mě křenili z první řady a ukazovali mi palce nahoru. Té podpory jsem si vážil, ale raději bych, kdyby stáli vedle mě a hráli se mnou, to už bych se neobával ničeho. Píšťalka oznámila začátek utkání. I když mi onen zmiňovaný nevěnoval pozornost, stejně mi z něj šel mráz po zádech. No tak Bokuto, to zvládneš. Oni ti také věří, nesmíš je zklamat. Snažil jsem se povzbudit sám sebe. 

Byl to opravdu namáhavý souboj a řekl bych snad, že jen se štěstím jsme vyhráli. Pokazil jsem tolik věcí. Nevím, zda to tak viděli i ostatní, ale já ano a připadal jsem si, jako bych volejbal neuměl hrát vůbec. Tolikrát jsem propadl svým emo módům, že ani Keijiho slova mě nevrátila zpět úplně. Když jsem se šel převléct, cestou jsem potkal lidi s MSBY. 

,,Dobrý den! Máte chvilku?" optal se mě jeden z nich.

Jen jsem kývl a čekal, co mi chtějí sdělit. 

,,Sledujeme Vás už dlouho a ani dnes jste nás nezklamal, chtěli bychom Vás přizvat do naší ligy, měl byste zájem?" 

Tato otázka mě vykolejila. Párkrát jsem zamrkal a pro jistotu jsem se za zády štípl do ruky, jestli to není jen sen. Vážně by chtěli do týmu někoho, jako jsem já? A kdo by tam vůbec měl být? 

,,Asi jsme Vás trochu zaskočili. Víte hledáme hráče jako jste Vy. Pár jsme jich už našli, ale Vás by byla škoda nepřizvat. Nemusíte odpovídat hned. Tady máte naší vizitku a pokud se budete chtít na něco zeptat, ozvěte se. Máte dva týdny na rozmyšlenou." 

,,Dobře, děkuji Vám. Nechám si to projít hlavou a určitě se Vám brzy ozvu." konečně jsem byl schopen slov. Tak teď jen nevím, jak to řeknu Keijimu. Tohle byl vždy můj sen. S natěšením jsem vešel do šatny, kde jsem se převlékl a následně spěchal, za těma dvěma. Ovšem když jsme se před nimi zjevil, sotva si mě všimli. 

,,Neměl ses scházet s Tsukishimou za jeho zády!" křikl Keiji a Kuroo oněměl. Třeba o téhle věci jsem nevěděl. Ti dva teď po sobě házeli smrtící pohledy. Nejspíš probírali pauzu mezi Kurooem a Kenmou, která stále trvala. jak znám Kurooa, určitě si chtěl vylít srdíčko, ale jestli si vybral Keijiho, tak si rovnou podepsal rozsudek smrti. Musel jsem to zastavit, než Kuroovi dojde trpělivost. 

,,Místo toho, abyste obejmuli člověka v depresi se tady hašteříte, jak malé děti." řekl jsem rázně, abych si získal jejich pozornost. Což se povedlo. Najednou měli oba úsměv na tváři a už mě drželi v objetí. 
,,Přesně tohle jsem potřeboval. Nehádejte se prosím. Pojďme raději někam oslavit dnešní vítězství." navrhl jsem. 

Pokračování příště...

Vím...zatím je to celkem nuda, ale už za chvíli si budete moc připravovat kapesníčky :/ 
S láskou Vaše Tsukki <3