Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

25.

Ahoj!!

Tak nějak jsem nechápal, co myslel tím, že si mám dát pozor, komu ublížím nejvíc. Vím, že sebe nemyslel. Spíš to vypadalo, jako by mi to schvaloval, jen mě upozronil, že to bude něco stát. Také jsem nechápal, jak se může usmívat v téhle situaci. Ale zase na druhou stranu jsem ho celkem obdivoval. Jak tohle všechno vůbec může zvládat? Já bych se složil už dávno. Chvíli jsme mlčky pozorovali probíhající zápas. Atsumu měl podávat, ale podání pokazil. Pohlédl do davu, přesněji řečeno k nám a najednou se usmál. Ten úsměv ovšem nepatřil mě, ale Akaashimu. 
,,Ty a můj bratr...nečekal jsem, že z vás někdy budou přátelé..."

Měl bych si dávat větší pozor. Zapomněl jsem, jak je Osamu všímavý. Nevinně jsem se usmál.
,,Popravdě ani já si to nemyslel, ale občas lidi spojuje tajemství, která nemůžete jen tak někomu říct. Tvůj bratr je fajn, i když se občas zdá být otravný..." řekl jsem. 

,,Ne, že se zdá být otravný, on je často otravný a to dost." 

,,Říkal jsem mu, aby na tebe nebyl tak zlý, ale to bys neměl být ani ty na něj. Proč myslíš, že se tak předvádí nebo se chová jako idiot...jen touží po pozornosti, neboť se cítí být sám. Chce jen, abys ho ty i ostatní viděli takového, jaký je." sdělil jsem mu svůj názor. Takhle jsem ho teď viděl já. Také jsem věděl, po čí pozornosti toužil nejvíce. Možná ne ve všech ohledech byl tak všímavý.

,,To mě nikdy nenapadlo." odvětil jsem. Od té doby, co se naše cesty rozdělily, jsme si zrovna blízcí nebyli a celkem dlouho jsme se jeden druhému vyhýbal. Ale i tak jsem si toho měl všimnout. On si toho všiml za jeden den. 

Dál už jsem nemluvil. Sledoval jsem Bokuta, který vypadal, jako by se pomalu řítil z útesu. Nejspíš za chvíli začne jeho emo mód. Nevím, jak přesně to vysvětlit, ale on je ten typ hráče, který má rád pozornost. Když ji nedostane, začne mít pocit, že je k ničemu, což spustí jeho emo mód. A toho soupeři často využívali. Schválně se zaměřovali na jiné hráče, aby ho oslabili, protože věděli, že by je porazil s přehledem. 

,,S Bokutem to nevypadá dobře..." poukázal jsem na něco už tak očividného. 

,,Já vím. Jen nevím, jestli můžu něco udělat. Nechci, aby se mu přitížilo, když na něj zakřičím, že to zvládne, protože je to moje Eso..." řekl jsem. Byl jsem zoufalý. Ale něco jsem udělat musel...

--

Dnes jsem na tom byl mizerně, mé sebevědomí se vytrácelo každou sekundou, čím dál víc. Osamu s Hinatou a ostatními se mě snažili povzbudit, ale vůbec to nezabíralo. Tak hrozně moc jsem si přál, aby tu teď byl. Od něj to vždy zabralo. 

,,Neboj se, ty to zvládneš, jsi přeci moje ESO!" ozvalo se mezi přihlížejícími. 

Rozhlížel jsem se do všech stran. Vsadil bych cokoliv na to, že to byl Akaashiho hlas, ale nikde jsem ho tam neviděl. Viděl jsem jen Osamua, který mě rukou pobízel, abych pokračoval a soustředil se na hru a při tom se roztomile usmíval. Ať už to byl on nebo ne, rozhodně to pomohlo. Opět jsem zase dokázal normálně hrát. 

--

,,Takže proto jsi chtěl, abych si stoupl?"

,,Někdo ho povzbudit musel. A jak jde vidět, i kdybys to udělal ty, tak by to zabralo..." povzdechl jsem si. Teď už jsem si byl víc než jistý, že ho nebere jen jako obyčejného kamaráda. 

,,Mohl bys litovat..." 

,,Myslím, že na to už je pozdě." 

,,Jsi blázen..." 

,,Mohl bys mi říct něco, co nevím?" 

Pokračování příště...

Omlouvám se, ale dnes už nestihnu napsat Lev x Yaku, za to se však můžete těšit zítra na dva díly. 

S láskou Vaše Tsukki <3