Chci být zase tvým! [BokuAka2] ✔️

11.

Ahoj!!

Věnováno endory-kun děkuji i tobě za podporu <3 

Nastoupil jsem do letadla. Hledal jsem své místo a čirou náhodou jsme seděli s Hinatou spolu. Aspoň ta cesta nebude tak nudná. Chvíli jsme si povídali. Vyprávěl mi, jak za ním při jednom zápase přišli MSBY a přizvali, jak jeho tak Kageyamu, ale on místo toho přijal nabídku od Schweiden Adlers, protože nechtěl být s Atsumuem a raději se spojil s Ushijimou. Nechápal jsem, proč to udělal, vždyť co je na tom, že je tam i Atsumu. Věřím, že kdyby Akaashi stále hrál, nikdy by nešel do týmu, kde nejsem já.
,,A to ti to jako nevadilo?" 

,,No jasně, že jo...ale zase na druhou stranu, vím, jak Kageyama dokáže být nesnesitelný, když mu něco vadí. No a aspoň si od sebe dáme pauzu. Být s ním každý den je kolikrát náročné..." 

,,Náročné? V čem jako?" 

,,Už jsem zapomněl, že nejsi tak inteligentní jako Tsukishima. Myslím fyzicky náročné, tak snad ti to už dojde." 

,,To zní, jako bys byl jeho sexuální otrok." řekl jsem se smíchem. 

,,Nemusíš to tak rozkřikovat, ještě tě někdo uslyší." sykl na mě. 

,,Nebojíš se, že se kvůli tomu rozejdete? Přeci jenom, jak často se uvidíte a kolik času na sebe budete mít?" chrlil jsem na něj své otázky a pomalu si uvědomil, co se děje mezi mnou a Keijim. 

,,Nevím sice, jak často se uvidíme, ale rozhodně mi bude volat každý den a určitě se rád zastaví, aby si mě ohlídal. Doufám, že budeme mít pokoj spolu...to by aspoň nemusel tolik žárlit." 

,,Co pokoj spolu? My budeme společně na pokojích?" 

,,No ano, ale myslím, že tě zklamu Shoyou, ty s Bokutem na pokoji nebudeš, toho mám na starost já." ozval se povědomě iritující hlas za námi. 

Otočil jsem se tím směrem a myslel jsem, že mě trefí šlak. Vážně musíme být na pokojích po dvojicích a proč bych jako měl být na pokoji s někým, kdo je stokrát horší než Oikawa. 
,,Může to letadlo prosím přistát, nebo ne...raději z něj vyskočím, než být na pokoji s tebou, otravnější Miyo." řekl jsem. 

,,Mě to neříkej, chtěl jsem mít pokoj s Hinatou, abych mohl štvát Tobia, ale nevyšlo mi to, tak můžeme zkusit naštvat Akaashiho." 

Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ale jeho bratr to udělal za mě. Na jeho místě bych se neobtěžoval a zůstal doma. Jak moc blízcí si vlastně jsou, že s ním letí, i když v našem týmu není? Ne, raději na to nechci myslet. 

,,Bokuto, nechceš si se mnou vyměnit místo, nechci sedět vedle někoho bez smyslu pro humor, jako je můj bratr." 

,,Jen když slíbíš, že na pokoji nebudeš mluvit, víc než bude potřeba, takže vůbec..." 

,,No můžu se o to pokusit. 

,,Promiň Shouyou." řekl jsem a prohodil si s ním místo. Kývl hlavou a věnoval mi ten jeho přitroublý široký úsměv. Sedl jsem si vedle Osamua, který se jen pousmál a zvedl ruku na pozdrav. Pozdrav jsem mu oplatil. Když se díval do telefonu, usoudil jsem, že si nechce zrovna povídat. Já na povídaní také neměl zrovna náladu, stačilo mi poslouchat Atsumua. Vzal jsem si sluchátka a pustil si písničky. Jen jsem hleděl dopředu a nechal se unášet hudbou. Najednou se sputila má velice oblíbená skladba, při které jsem tančil s Akaashim na plese. Přepadl mě z toho smutek. Proč tu není? Měl tu sedět místo Osamua.

Na své tváři jsem ucítil teplou dlaň. Nechápavě jsem pohlédl na Osamua. Smutně se na mě usmál a palcem mi setřel slzy, kterých jsem si nevšiml. Nakonec mi setřel slzy i z druhé tváře a poté je chvíli držel ve svých dlaních a jen po nich jemně přejížděl. Hlavou mi naznačil, ať se opřu o jeho rameno. Udělal jsem tak, nevydal jsem ani hlásku, jen jsem nechal své další slzy dopadat na jeho příjemně bavlněný svetr. Jednu ruku měl omotanou kolem mých ramen a druhou mě plácal po zádech, tak jako se utěšují malé děti. Zprvu mi to přišlo divné, ale byl jsem rád, že to udělal. Avšak jak mohl vědět, že přesně tohle potřebuji? 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3